Na pokraji zkázy

Promiňte mi ty emoce,“ říká štíhlý prošedivělý muž a pomrkává za skly brýlí, aby zadržel slzy. Jeho dojetí vyvolává rozpaky, nelze se mu však divit. Austin Kennan zastupuje humanitární organizaci Concern Worldwide, jednu ze tří nevládek, které právě získaly evropskou cenu za boj s epidemií eboly. „Ocenění vůbec nepatří mně, ale našim pracovníkům v terénu,“ začíná vyprávění, co místní lidé ze Sierry Leone a Libérie podstoupili.

Je polovina října a Kennan hovoří k novinářům nedaleko města Lucemburku, v kulisách luxusního konferenčního centra, kde se právě jedná o tom, jak by se měla Evropa z dohasínající epidemie poučit. Centrum je propojeno s hotelem a lázněmi, a tak tu delegáti konference občas spěchají po chodbách kolem přízračných postav v bílých županech. Symbolika je to dokonalá: lázeňští hosté představují náš bohatý relaxující kontinent, kam jen vzdáleně doléhají zvěsti o hrůzách, jež se v uplynulých měsících odehrávaly v postižených západoafrických zemích.

Možná až příliš vzdáleně. Na konferenci, pořádané Evropskou komisí a Lucemburskem coby předsednickou zemí EU, nebyly postižené africké státy přímo zastoupeny. Někteří delegáti nicméně měli s epidemií osobní zkušenost – a zdá se, že čím blíže byli nemocným nebo čím větší nesli zodpovědnost za to, co se děje v terénu, tím hůře se mnohým z nich skrývá jistá frustrace.

Naslouchat, nikoli rozkazovat

Loni v létě a začátkem podzimu by málokdo vsadil na to, že se podaří v dohledné době zastavit virus eboly,…