Když je vidět na peníze

Skupinky mladých lidí postávajících na pražském Malostranském náměstí nelze přehlédnout. V rukou drží desítky žlutých nafukovacích balonků a houfují se kolem postavy na chůdách s viditelným nápisem Rekonstrukce státu na šerpě. Dívky a mladíci stojí před vchodem do Poslanecké sněmovny a nabízejí příchozím zákonodárcům zákusky jako poděkování, že schválí zákon přikazující zveřejňovat obchodní smlouvy státu. A zákonodárci si laskominu zaslouží: 18. září, přesně 1177 dnů po předložení sněmovně, je norma schválena. Dveře k veřejné kontrole více než 500 miliard korun, které Česko ročně utratí či přijme ve svých obchodních aktivitách, jsou otevřené.

Silný ČEZ a mocné obce

Tři minuty poté, co zákon o registru smluv uslyšel svoje „ano“, se už poslanci v kuloárech normálně baví o tom, kam půjdou na oběd nebo co budou dělat o víkendu. Jako by před chvilkou ani neodhlasovali převratnou normu označovanou v předvolebních kampaních za „klíčovou hráz na potlačení tuzemské korupce“.

Norma přikazuje zveřejnit na internetu všechny obchodní, nájemní a další smlouvy, které uzavře stát, kraje či obce, případně státem vlastněné firmy. Smlouva, jež nebude do tří měsíců od uzavření zveřejněna na internetu, se stane neplatnou. „Když je na peníze vidět, omezuje to možnost manipulace. Pokud jsou státní zakázky veřejné a je tam více uchazečů, vyjdou vždycky levněji, než když se zadávají bez soutěže,“ vysvětluje poslanec Jan Farský (STAN), který zákon o registru smluv v červnu 2012 předložil k projednání svým kolegům.