O klukovi, co ukradl řetízek

Snad žádné virální video nemělo minulý týden na českém internetu tolik sdílení jako „Kluk, co ukradl řetízek“. Ve zhruba šesti minutách tu byl zachycen neuvěřitelný mikropříběh chlapce z kuchařského učňáku, který se v hovoru s televizním šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem zamotá do vlastních slov a vylezou z něj dvě zcela odlišné a neslučitelné verze jedné události. Jednou se přizná, že babičce ukradl zlatý řetízek, dal ho do zastavárny a za získané peníze si prý koupil školní sešity. Napodruhé tvrdí, že dal řetízek jenom „do jiného hrníčku“, protože „slyšel na schodech hluk“. Obvinění prý byl omyl, řetízek se našel a všichni se mu pak omluvili a obvinění na policii stáhli. Na otázku, proč vůbec dával řetízek do nějakého hrníčku a jestli ho přece jen nechtěl ukrást, odpovídá chlapec přesvědčeně, že „babičce by nic takového neudělal“. Když Pohlreich nevěří svým uším, utěšuje ho dotyčný: „Ne, vy jste dobrej, šéfe, vy vydržíte ještě tak dvacet let.“

Dlužno říct, že v polistopadové audiovizuální tvorbě se asi ještě nikdo a nic tolik nepřiblížilo poetice nové vlny šedesátých let jako tento segment z pořadu komerční televize Prima. Určitě ani často zlomyslný režisér Martin Dušek nemohl tušit, že se z tohoto poutáku stane takový fenomén, kdy na Facebooku vznikne fanouškovská skupina „Kluk, co ukradl řetízek“ a spustí se řetízková reakce memů, kde s hrníčky čachruje doktor Rath nebo se nad situací rozčiluje Hitler v bunkru. Lidová tvořivost a škodolibost nebere konce a z Pavla…