Uprchlíci do každé farnosti, vyzval papež František. Chystáte se nějakým způsobem naplnit jeho výzvu? Jak?

Jsem řeholník, člen čtyřčlenné salesiánské komunity, která žije a působí na VOŠ Jabok v Praze. Budova nám nepatří, sami platíme nájem vídeňskému majiteli a já sám více než pokojem, ve kterém bydlím a za který platím, bohužel nedisponuji. Uprchlíky ubytovat nemáme kde, ale pokud by to bylo možné, jistě bych o to usiloval. Snažím se ovšem papežovu výzvu šířit a podporovat i přes nesouhlas mnohých lidí ve svém okolí. Jakákoli, i ta nejmenší aktivita ve prospěch migrantů je důležitá a papežova výzva je stejně úžasná jako on sám. Církve podobně jako jednotliví občané jistě nemohou suplovat stát, ale mohou udělat hodně v konkrétních, byť malých činech a postojích tady a teď. Sám jsem žil jako uprchlík v Rakousku a Itálii a vím, jak je důležitá jakákoli, i malá pomoc.

Papežova výzva opravdu burcuje a provokuje, a to i v církvi. My jsme jako ČBK již v našem červencovém prohlášení otevřeli možnost výzvy k zapojení farností do pomoci uprchlickým rodinám s integrací do společnosti, pokud by to ze strany státu bylo třeba. Ten tuto nabídku zatím nevyužil. I nyní musíme jednat v souladu s potřebami vlády a ministerstva vnitra, nechceme obcházet pravidla, neboť za bezpečnost je odpovědný stát. Novinkou teď je možnost přihlásit se po 24. září na registračním webu Charity ČR, který umožní shromažďovat nabídky pomoci od jednotlivců, farností či dalších zájemců. Je důležité řešit nejen akutní potřeby, které vidíme už teď, ale myslet i na dlouhodobější řešení příčin celého problému. Do obou procesů chceme být zapojeni a nabídnout, co bude v našich silách.

František nás povzbudil. Je příjemné být bohatý, ale lidskost je větší hodnotou. Zatím o mnoha Češích spíš platí židovský vtip: „Pane barone, už týden jsem nejedl,“ říká žebrák Rothschildovi. „Musíte se víc nutit…“ Proč vláda nejmenovala krizový štáb odborníků, aby vše promyslel? Netrpělivě čekáme instrukce od biskupů; uprchlíci jsou v životní nouzi. Ve farnosti jsme ochotní pomáhat. O volné byty a domy není nouze, prázdné a nevyužité továrny lze upravit k obývání. Uprchlíci mohou pomáhat, aby neměli pocit žebráků, ukáže se, zda jsou k práci. Je třeba je přijmout bez naivity, s vědomím rizik, ale také s úctou a nepodezíráním. Máme dost sebevědomí, neděsíme se. Křesťanství je velikou kulturou, ukážeme-li uprchlíkům jeho bohatství, třeba ho přijmou za vlastní…

Nápad papeže Františka je velmi dobrý, a i on sám jde příkladem. Jen si vezměte, v Česku je okolo tří tisíc farností. Co se týče naší lanškrounské farnosti, bojím se, že naplnění výzvy bude problém, museli bychom to nějak zorganizovat – nevěřím, že by nějací uprchlíci znali moje jméno a zaklepali mi v noci na dveře. Disponujeme prázdnou farou, která ale potřebuje investice, aby mohla sloužit k ubytování. Čekám, jak se k problému postaví nadřízení, kteří už o výzvě papeže jednají. Česko je navíc tranzitní zemí, zatím není moc migrantů, kteří by tu chtěli trvale zakotvit. V principu ale musíme být připravení a otevření pomoci, i když možností, jak jsem uvedl, moc nemáme. Ty rodiny utíkají před válkou, jsou v nouzi a čekají pomoc. Na druhou stranu je to stojí nějaké peníze, nejsou úplně chudí. My jsme tady v kraji, kde je vysoká nezaměstnanost a mnoho sociálně slabých – tito lidé jsou pro nás z dlouhodobého hlediska přednější.

Výzva papeže je jistě aktuální a naše farnost se zapojí do nabídky, jak pomoci. Farníci rozhodnou, zda budou platit a kolika utečencům za nějaký byt v nájmu, jestli je někdo může vzít domů, nebo zda budou hledat další možnosti pomoci.