Když se bláznivé proslovy stanou nebezpečnými

Sedmnáct republikánských kandidátů bojuje o pozornost a šestnáct jich soupeří s „velkým Donaldem“, takže by nás možná ani nemusela překvapit jejich vyšinutá rétorika a nápady jako z jiné planety. V posledních dnech například Chris Christie navrhl nepřetržitě sledovat všechny cizince, kteří legálně přicestovali do USA, podobně jako to FedEx dělá s balíky. Mike Huckabee přirovnal organizaci Plánované rodičovství k Islámskému státu, protože také „připravuje lidi o hlavu“. A to jsem se ani nedostal k Donaldu Trumpovi.

Nejvíce extremistických výlevů padá na hlavu přistěhovalců, především Mexičanů. To je neomalené a nechutné, ale není to vlastně příliš důležité. Řešení, která kandidáti navrhují, není možné uskutečnit. A i když se Mexičané mohou cítit hluboce dotčeni (a právem), jejich země nakonec musí s gigantickým sousedem na severu nějak vycházet. To se nedá říct o Číně, novém terči extrémní republikánské rétoriky. Čína je teď druhou největší ekonomikou světa, téměř dvaapůlkrát větší než třetí Japonsko. I když se její růst zásadně zpomalí, Čína bude zdrojem seizmických otřesů globálního systému.