Další mise soudkyně Janů
Nová šéfka strážců dat slibuje větší citlivost vůči ochraně našeho soukromí
Kdyby někdo vyhlásil soutěž o nejpodivnější zkratku zdejších úřadů, ÚOOÚ by zcela jistě bojoval o první cenu. A nejde o jedinou zajímavost, která se s Úřadem pro ochranu osobních údajů pojí. Instituce má v popisu práce chránit svobodu jednotlivců před stále rafinovanějšími a nepředvídatelnějšími hrozbami ohrožení soukromí. Nad tímto posláním však dosud vítězil právní formalismus, v němž se ztrácel každodenní život. „Některé věci se musejí změnit,“ slibuje teď jeho nová šéfka Ivana Janů.
Devětašedesátiletá právnička si rozhodně nemůže stěžovat, že by nebyla dítětem štěstěny. Na začátku devadesátých let se dostala do vedení Ústavního soudu a svoji roli v tom sehrála náhoda. Prezident Václav Havel si tehdy přál mít mezi místopředsedy tribunálu ženu, proč padla volba zrovna na ni, na to si dnes každopádně už nikdo přesně nepamatuje. Znalci poměrů mluví o tom, že rozhodnout mohl předpoklad, že když je už v samotném čele soudu Brňan Zdeněk Kessler, je potřeba zastoupit také jiné regiony. Protože další kandidátky byly také z Brna, otevřela se před středočeskou rodačkou zajímavá kariéra.
Později patřila do menší skupiny soudců, které po Havlovi znovu vybral pro jejich odbornost a všeobecnou přijatelnost i jeho nástupce Václav Klaus, a nedávno se na ni usmálo štěstí potřetí. Jeden z bývalých kolegů z dob společného poslancování v České národní radě, který je v politice stále aktivní, si na ni vzpomněl a nadhodil před ní, jestli by poté, co skončila soudcovskou dráhu, nechtěla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu