Přísný rozkaz

Každé léto se turistická centra na jihu Evropy těší na letadla, která přivezou na dovolenou Němce. Tento rok jsou však setkání Němců s jejich hostiteli ošidná. Giorgos Papadopulos, turistický průvodce z Knóssu na Krétě, přerušil výklad o mínojském matriarchátu a turisty z Berlína se zeptal na vztah německého ministra financí s kancléřkou: „Schäuble s Merkelovou něco má?“ Stejně jako mnohé Evropany ho po sveřepém červencovém vyjednávání o pomoci Řecku zajímá vnitřní fungování země, která se podle jeho názoru snaží „dominovat“ Evropské unii.

Síla peněženky

Pro Němce je takový zájem cizinců o jejich vnitřní politiku novinkou a je jim to nepříjemné. Amerika, supervelmoc, je na zkoumání zvenčí možná zvyklá. Ale vzestup „berlinologie“ Němce děsí. Nemají chuť stát se evropským vůdcem (německy se to řekne „Führer“). Vzhledem ke své minulosti si Němci nepřejí, aby to vypadalo, že dominují.

A přitom se to děje. Tato nervozita vychází ze summitu 13. července, kdy Německo vedlo země eurozóny při nátlaku na Řeky, aby výměnou za třetí pomoc přijali tvrdší reformy a další úspory – přestože to Řekové v referendu odmítli. Ministr financí Wolfgang Schäuble navrhl „dočasný“ odchod Řecka z eura. On i kancléřka Angela Merkelová vyloučili snížení řeckého dluhu; prohlásili, že by to bylo porušením pravidel eurozóny. Potom to vypadalo, že Německo využívá sílu své peněženky, aby slabším členům vnutilo své představy.