Pííííp – a víc nic

Byly to ještě nedávno těžké časy: vložit kartu, pak dobu čekat, než ji platební terminál ověří, vyťukat PIN, přidat podpis… Zaplacení kartou trvalo celé minuty. Dnes většině Čechů stačí mávnout očipovaným plastem u bezkontaktního terminálu a za pár vteřin je hotovo. Když ale člověk přejede kamkoli za hranice, jedno jestli do Německa či na Slovensko, bez PIN si skoro neškrtne. Rozdíl potvrzují i statistiky, podle nichž se Češi v používání bezkontaktních karet stali evropskými rekordmany. A ochotně na sobě testují i další novinky v bezhotovostních platbách, byť to s sebou kromě výhod nese i jistá rizika.

Pokusní králíci

Když sem bezkontaktní karty před čtyřmi lety přišly, připadaly mnohým jako splněný sen o nákupním pohodlí. Oproti dosavadním „kreditkám“ měly čip, který se dokázal přes elektromagnetické vlny spárovat s platebním terminálem, aniž by se zařízení vůbec dotknul, a nákup šlo najednou vyřídit za pár vteřin. Ale ten sen, vymyšlený bankami a karetními výrobci s cílem zvýšit proudění peněz směrem ven ze zákaznických kapes, v sobě nesl i jedno podstatné riziko: „mávnout“ u kasy kartou bez zadání PIN může stejně snadno její majitel i zloděj. Přesto se Češi novinky od počátku vůbec nebojí a používá ji 60 procent z nich, zatímco u Poláků či Slováků je to jen třetina, a v Německu dokonce pouhá dvě procenta majitelů platebních karet.

Bezkontaktní karty sem jako první přinesla firma Visa a její regionální manažer Marcel Gajdoš je přesvědčen, že jejich zdejší…