Koalice proti sochám a lítosti

V Brně se bude tuto sobotu podeváté konat pietní pochod ve stopách vyhnaných německy mluvících obyvatel Brna. V rámci kulatého výročí historických událostí to bude letos symbolicky v opačném směru – jakožto návrat do města a gesto smíření. Plánované akci již o uplynulém víkendu předcházela ostrá reakce Michala Haška: hejtman kritizoval krok brněnského zastupitelstva, které nad odsunem vyjádřilo lítost. Odemykáme proto následující text z aktuálního čísla, který Haškovým výrokům věnuje:

Českou politiku, tedy její podstatnou část, zachvátil minulý týden strach. Strach o dějiny takové, jaké je máme. „Nepřepisujme dějiny,“ vyzývá Jan Zahradil zprava. „Neinterpretujte historii,“ sekunduje mu Michal Hašek zleva. Místopředsedu ODS a jihomoravského hejtmana přiměly k vzácné shodě dvě různé události. Obě souvisejí s českou minulostí a obě s ní podle jejich názoru nakládají jinak, než by se mělo.

Jana Zahradila rozzlobilo už jen to, že radní pražského magistrátu hlasovali o vrácení historického mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Jak známo, sloup byl postaven v 17. století jako výraz díků za obranu Prahy před Švédy. Mnozí Pražané jej ale chápali jako symbol habsburské monarchie a v rámci bujarých oslav vyhlášení samostatného Československa poslali k zemi po monarchii i její sloup.

Snahy o jeho návrat na staleté místo se datují od sametového převratu a toto občanské úsilí podporují na politické scéně také někteří čelní lidovci. Většina pražských radních však zvedla ruku proti. „I pokácení toho sloupu je součást národních dějin. Tak je zpětně nepřepisujme,“ napsal pro jistotu Jan Zahradil ve svém prohlášení na Facebooku, zřejmě aby někoho nenapadlo věc znovu otevřít.

Už o den dřív si svůj apel odbyl Michal Hašek. Jeho zasáhl fakt, že většina brněnského zastupitelstva vyjádřila lítost nad sedmnácti sty mrtvými Brňany, kteří byli zařazeni krátce po válce do nuceného vysídlovacího pochodu smrti směr rakouská hranice kvůli tomu, že mluvili německy. „Politika nemá hodnotit a interpretovat historii,“ rozčiloval se Hašek rovněž na Facebooku. „Politici mají řešit budoucnost, ne minulost,“ dodal pak ještě hejtman.

Jestli ale lítost nad minulými vraždami byla myšlená jako vstřícné gesto vůči Rakousku a Německu, jak říkají strůjci celé akce, pak těžko mohla mířit jinam než do budoucnosti. To však teď nechme stranou. Spíš se podívejme na zmíněnou tichou koalici sociální demokracie a občanských demokratů za „nepřepisování dějin“.

Od chvíle, kdy Miloš Zeman s podobnou notou vyhrál předloni prezidentské volby, nelze pochybovat, že mnohé zaujme. Jak ale uvést do reálného života její požadavek?

Pokud jde o brněnské Němce, jejich tragické dějiny byly „přepisovány“ hned, jak do Česka vstoupila svoboda, tedy po roce 1989. Možná to Michal Hašek neví, protože v tom čase ještě sbíral vědomosti na gymnáziu v Tišňově, ale tehdy „přepisování“ překroucených a lživých komunistických učebnic nikomu nepřipadalo divné. Naopak. A pokud teď po pětadvaceti letech přibyly k „přepsaným“ údajům v kniháchi výčitky svědomí a potřeba lítosti, se samotným zněním dějin už to nepohne.

S mariánským sloupem do bude podobné. V jeho příběhu už se také dávno vypráví, že svrhnutí bylo hodně i aktem vandalství. Nelze nikomu zakazovat, aby si na vandalství stavěl svoji národní hrdost, proč se však bouřit, pokud to někteří vidí jinak? Jan Zahradil by měl navíc slyšet, že k obavám není důvod: habsburskou monarchii už nevrátí ani padesát mariánských sloupů. Zato město by dostalo zpět památku, která je zřejmě pro některé jeho obyvatele docela cenná.

Jak tedy výzvy k nepřepisování a neinterpretování dějin vnímat? Nejspíš tak, že i ony jsou vedeny vlastní snahou vyzývatelů interpretovat a „přepisovat“. Navíc je v nich zakódovaná jistá nelogičnost: pokud bychom měli přijmout dějiny takové, jaké jsou, jak žádá Jan Zahradil, pak bychom měli stejně smířeně přijmout také opětné postavení sloupu. I to se totiž vzápětí stane součástí historie.

Spíš tedy platí, že dějiny jsou živá věc, která nepoputuje do trezoru v podobě, jakou pánové Zahradil a Hašek požadují. Ostatně také oni se coby politici jednoho dne stanou jejich součástí. V jejich případě ale můžeme už teď slíbit, že jejich boj proti sochám a proti lítosti nebudeme přepisovat.