Ztratit možnost pokládat si otázky

Autoři dramatu Pořád jsem to já dospěli asi k hranicím možného, jak udělat divácky únosný film o vážné nemoci. Příběh ženy ve vyšším středním věku, které lékaři objeví vzácnou formu Alzheimerovy choroby, není ze své podstaty atraktivní. Je to ten druh filmu, jejž raději nechceme vidět, protože si tím zaděláváme na nepříjemné spekulace, co by bylo s námi, kdyby nás postihlo totéž. A tak je nám aspoň ulehčen přístup k hlavní postavě a rovněž prostředí, v němž se pohybuje, nepůsobí depresivně. Skoro by se chtělo říci: Když už vás potká Alzheimer, nelze si přát lepší podmínky než milující rodinu a dobré sociální zázemí. A také vypadat jako Julianne Mooreová, mít inteligenci a vzdělání jako její postava.