O sobech a lidech

Na fotografiích vypadají hřebeny Brooksova pohoří jako zkameněliny prehistorických tvorů, kteří navždy uvízli na mělčině Severního ledového oceánu. Vrásčité pohoří je pokryté lišejníkem a zakrslými keři. Z příkrých kopců se mezi zřetelně patrnými křivkami geologických vrstev řítí do údolí proudy ledové vody. A jako drobné tečky pod ocelově šedými mraky táhnou bezvěkou krajinou obrovská stáda divokých sobů. Pohořím vysokým až tři kilometry projde každým rokem více než 150 tisíc kusů tzv. dikobrazího stáda. V průběhu nejdelší známé migrace pozemských savců doputují na počátku léta až do rozbahněných planin na pobřeží chladného Beaufortova moře, kde samice vrhnou mláďata.