Možná vás o Velikonocích napadlo, že tahle doba už nemá velké příběhy. Jeden ale přinášíme. Nikdo v něm sice nezemře na kříži, je v něm ale naděje, víra i láska. Naděje jedné mrkve, že i ona může být milována, a víra v Jamieho Olivera. Byla to mrkev rozvětvená na konci a vyprávěla:
„Zaseli mne 7. dubna 1999 a právě v tento den můj život pozbyl smysl. Začalo totiž platit Nařízení komise (ES) číslo 730/1999. Dle něj jedinými mrkvemi hodnými existence a výkupu měly být nadále ty nerozvětvené a bez vedlejších kořenů. Mě tudíž čekalo prasečí koryto, kompost nebo pyré. Zacházení tomu odpovídalo.“ Následující pasáž vynecháváme, protože obsahuje explicitní líčení násilí. Pokračujeme, až když mrkev projíždí kolem tabule Mochov. „Po dlouhých hodinách kruté cesty jsme zastavili před budovou. Byl teplý letní den, ale zevnitř šel zlověstný chlad. Mrazírny.“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
