Editorial: Turbulentní časy

Zřejmě neuplyne týden, aby český prezident nepředvedl nějaký výstup, po kterém mnohé napadne otázka: Jaké by to bylo mít normálního prezidenta? Takového, který by nerozděloval společnost, ctil spojenecké závazky, choval se slušně a snažil se vnášet dobré mravy i na politickou scénu.

V Česku se usadila představa, že přímá volba prezidenta prostě neumožňuje takového člověka zvolit. Prý hlas voličů automaticky vede k volbě vyhraněných lidí, kteří společnost polarizují. Miloš Zeman sám s oblibou říká, že nemůže být neutrální, protože pak by byl bezvýrazný a nevýznamný.

Před rokem si naši sousedé ze Slovenska v přímé volbě zvolili Andreje Kisku. Kolega Martin M. Šimečka se rozhodl zachytit, čím to je, že tam hlava státu funguje zcela odlišně. Více na str. 52–58.

V tomto čísle také najdete rozhovor se spisovatelem Simonem Mawerem, který je mimo jiné autor mé oblíbené knihy Skleněný pokoj. Během povídání se Silvií Lauder například zmínil, proč ho tak zajímá Česko. „Když se tu rozhlédnu kolem, fascinuje mě, jak tahle turbulentní historie vytvořila úžasné věci. Díky Skleněnému pokoji mě zajímá architektura třicátých let 20. století. Britská architektura z té doby je asi nejnudnější na světě – nekonečné řady a řady domků, jeden jako druhý. Důvod, proč v Británii není téměř žádný volný prostor, jsou tyhle nezáživné domky. A pak člověk přijede do Česka a vidí tu úžasnou představivost v moderní architektuře. Nejde jen o vilu Tugendhat nebo Zlín, ale také domy z přelomu 19. a 20. století, secesi i další styly. Ovšem je mi jasné, že ti, kdo turbulentní časy prožili, by britskou stabilitu brali okamžitě. Ani já bych zdejší peripetie zakusit nechtěl.“

Pokud vás zajímají rozhovory s významnými a hlavně zajímavými osobnostmi ze zahraničí, doporučuji náš speciál Vizionáři, který je právě v prodeji na stáncích. Jde o třicet rozhovorů Respektu, které jsme v uplynulých letech pořídili například s Josephem Hellerem, Terrym Gilliamem, Timothym Snyderem, Samuelem P. Huntingtonem, Joachimem Gauckem a dalšími.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery,

šéfredaktor