Dopisy

ROZMAZANÝ UNIKÁT

RESPEKT 11/2015

Připojená ilustrace je reprodukcí, kterou provedl koncem 19. století fotoamatér Karel Maria Chotek. S datací portrétu je to složitější – deníky 23. 10. 1839 vskutku uvádějí výstavu daguerrotypií v Mnichově, to, že 2. 11. Chotkovi u sebe ukazovali daguerrotypie a 4. 11. se dělala daguerrotypie hraběti Sérincourtovi, neboť den předtím se „nepovedla“. Zcela explicitně však neuvádějí: Byli jsme daguerrotypováni. Podzim 1839 je z hlediska technologie daguerrotypie portrétu velmi brzký. Tehdy se většinou používal jen Daguerrův expozičně mnohaminutový proces a nebyly ještě k dispozici takové objektivy, které by se zvýšením citlivosti desek zkrátily expozice z minut na vteřiny. Portrét však nenasvědčuje, že by expozice u něho trvala nějakých deset minut.

Zda například Carl August von Steinheil, vystavující tehdy v Mnichově své daguerrotypie, mohl uvedený portrét vytvořit, by musel ověřit další výzkum, včetně analýzy složení citlivé vrstvy. Jen ta by mohla potvrdit vznik na podzim 1839 – v tom případě by se jednalo o nejstarší dochovaný skupinový portrét na světě. Ale i kdyby daguerrotypie vznikla až 1840 či 1841 (vzhledem k věku dětí), jednalo by se pořád o nejstarší dochovaný skupinový fotoportrét u nás.

Pavel Scheufler