Když zákony nestačí

Z opuštěné budovy plicní kliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově policisté v úterý kolem poledne vyvedli trojici squaterů, dalších pět odešlo dobrovolně. Vyklizení objektu žádal jeho majitel, kterým je stát. Aktivisté chtěli uvnitř vybudovat kulturní centrum, jednání s magistrátem však selhala. Při této příležitosti odemykáme text, který autorka napsala do aktuálního Respektu:

V Praze se schyluje k vyklizení dalšího squatu. Jde o bývalou polikliniku na úpatí žižkovského kopce Parukářka. Dům ve vlastnictví Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových léta chátral. Stalo se z něj útočiště lidí bez domova a narkomanů.

Poslední listopadový víkend se tu však objevila parta lidí v oranžových vestách a pustili se do úklidu odpadků a injekčních stříkaček. Squateři si svítivý oděv vzali naschvál, aby si jich všimli lidé z blízkých domů a ti, kdo sem chodí na procházky. Řada z nich pak minulý týden dorazila na sousedskou slavnost. Byli rádi, že strašidelný dům ožil. Oddechli si i místní policisté s vidinou, že teď už sem nebudou muset chodit každou noc.

„Kliniku jsem znala, lidé nám často volali, ať sem přijdeme vysbírat injekční stříkačky,“ říká jedna ze squaterek Anna Hausnerová, která pracuje jako sociální pracovnice kontaktního centra pro drogově závislé. Právě sociální pracovníci – nad nezávislými umělci a studenty – tentokrát mezi squatery převažují. Většina z nich má kde bydlet, během prvního týdne jeho existence ale ve squatu i přespávali.

Nový squat Klinika má za sebou několik koncertů, přednášek, za dětmi ze sousedství sem přišel Mikuláš. Mezi dlouhodobější plány patří kavárna, knihovna, dílna, kde se budou zájemci učit opravovat věci svépomocí, zázemí pro spolky, zahrada, kde si každý bude moci pěstovat svou zeleninu, či projekt Historie Žižkova zdola – nepsaná historie vyprávěná pamětníky.

Zdá se ale, že Klinika skončí, jen co začala. Zmíněný úřad nelegální nájemníky nechce a zřejmě už požádal policii, aby zasáhla. „Do objektu vstoupili svévolně a nezákonně, trváme na tom, aby ho opustili,“ sděluje mluvčí úřadu Robert Hurt. „Když neuposlechnou, je to už věc policie.“ Námitku, že prázdnému objektu neškodí, ale naopak prospívají, odbývá slovy: „Porušili zákon, vstoupili tam nelegálně.“

Jednání se pokusil zprostředkovat náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický. Ukázalo se, že běžnou cestou nelze pobyt squaterů legalizovat. Nájemní smlouvu by jim úřad mohl dát až poté, co by vyhráli výběrové řízení. Výběrové řízení se však konat nemůže, protože o objekt projevila zájem jiná státní instituce, Generální inspekce bezpečnostních sborů. Squateři navrhli úřadu, že by pro něj mohli dělat po dobu, kdy bude objekt volný, tedy do té doby, než jej obsadí inspekce, jeho ostrahu. Takové nestandardní řešení ale úřad odmítl.

Klinika tak zřejmě skončí stejně jako dosud všechny squaty v Praze, policejním zásahem. Ti, kdo jej požadují, argumentují vždy stejně. Totéž, co dnes říká mluvčí úřadu, tvrdil před pěti lety, při vyklízení squatu Milada, tehdejší starosta Prahy 8 Josef Nosek: „Snažíme se dodržovat právní řád.“ Jenže zákony by měly být používány tak, aby to mělo logiku, aby se s jejich dopadem mohl ztotožnit prakticky každý. Vyklizení squatu v tomto případě neudělá radost nikomu – ani návštěvníkům zde pořádaných kulturních akcí, ani lidem z okolí, ba ani hlídkám místní policie.

Odkázat na literu zákona je samozřejmě jednodušší než hledat alternativní řešení. Někdo může také namítnout, že by po povolení jednoho squatu nastal jejich boom. Ale proč ne – když squateři pustnoucí objekt uklidí, oživí a nebudou překážet v jeho legálním využití. V opačném případě může policie vždycky zasáhnout.

Náměstek Stropnický slibuje, že Praha v roli vlastníka se bude chovat pružněji. Aby na to byl připraven, chce mít inspiraci ze zahraničí. Zadal si rešerši na téma, jak se v Německu nelegální obsazení objektů legalizuje.