Pavoučí relativita

Před pár dny se jeden vládní politik pokusil být moudrý a řekl, že je velmi relativní, kdo je na tom líp – jestli Ukrajina, či Rusko. A trochu se zamotal, že ta relativita se vlastně týká i nás, pokud jde o sankce, ale měl jsem pocit, že si nerozumí. Jak jsem mu tedy měl rozumět já? Ale i tak mi nasadil do hlavy relativního brouka. Jmenovitě pavouka.

Bydlí u mě jedna z mých vnuček. Odjížděl jsem z druhého domova na jih (ten český), kohosi jsem ještě vezl, ale musel jsem se stavit doma kvůli poště. Jen jsem vešel, slyším volání dvouhlasé (byla přítomna i dcera) a naléhavé: „Dědo, tati, potřebujeme nutně do kuchyně, ale je tam pavouk. Zbav nás ho!“ Jelikož jsem pavouka nenašel, snažil jsem se je přesvědčit, že pavouk z nich má určitě větší strach než ony z něho a že je někde schovaný. A že by měly pamatovat, že jeho rod možná i po staletí rozprostírá své sítě a své příbytky v příbytcích lidí. A zbavuje nás much i mušek bodalek. Že jsem kdysi trávil mnoho týdnů v malých celách, a tam, kde byl pavouk, bylo líp i mně. A že tedy – když mi dámy dovolí být drzý – by se měly zamyslet nad relativitou svých vztahů. Samozřejmě bez protipavoučích invektiv, že jsou hnusní a dotek jejich sítě ve vlasech odporný. Aby si položily otázku, kdo je na tom lépe – jestli ony, které mohou kdykoli…