Společné kořeny

Ve starobylé uličce za jičínským náměstím stojí už čtvrt tisíciletí nevelká synagoga, 100 let po ní byla v sousedství postavena patrová židovská škola. Zdejší židovskou obec, která čítala většinou kolem stovky osob, proslavil nejvíc Valdštejnův finančník Jakub Baševi z Treuenberka (1570–1634) a později místní rodák Karl Kraus (1874–1936), nejvlivnější arbitr vídeňského literárního dění.

V lednu 1943 bylo veškeré židovské obyvatelstvo z Jičína i okolí deportováno do vyhlazovacích táborů a obec zanikla. Za komunistů sloužila zchátralá synagoga jako sklad léčivých bylin a dodnes lze v pečlivě restaurovaném interiéru zachytit lehkou vůni heřmánku. Obnovena byla po roce 2001.

Předminulý týden posloužila k slavnostnímu zahájení provozu stálé expozice Židovští spisovatelé v českých zemích v budově židovské školy, jejíž rekonstrukce patřila k velkorysému projektu revitalizace židovských památek. Spolu s ní byly zpřístupněny obnovené židovské památky na deseti dalších místech republiky. Celý projekt dotoval z 85 procent Evropský fond pro regionální rozvoj a z 15 procent český stát. 

Nepříliš velká výstava vnáší do literárněhistorické problematiky nezvyklou perspektivu. O židovské autory z českých zemí se až dosud dělily německé, respektive české kulturní dějiny. Jejich etnický původ a zakotvení v židovské tradici byly sice někdy zmiňovány, ale německojazyčný Franz Kafka figuroval v úplně jiném kontextu než jeho českojazyčný vrstevník Ivan Olbracht.

V Jičíně souběžně vnímáme příběhy všech židovských literátů od těch nejstarších z 12. a 13. století, v jejichž hebrejských textech jsou zaznamenány vůbec nejstarší česky psané věty, a dokonce náčrt první české mluvnice (Abraham Chládek), přes významné spolutvůrce Bible kralické (Lukáš Helic, Mikuláš Albrecht z Kaménka) a souputníky českého národního obrození (Siegfried Kapper) až po téměř současné české i německé spisovatele (Peter Demetz, Lenka Reinerová, Arnošt Lustig, Franz Wurm aj.).

Hlavní důraz je kladen na 19. a 20. století, tedy na období, kdy se literárním jazykem převážné většiny Židů stala němčina nebo čeština místo původní hebrejštiny. Samostatné panely jsou věnovány nejvýraznějším osobnostem (Karel Poláček, Ota Pavel), zvláštní místnost pak Karlu Krausovi, jenž z Jičína pocházel. Cenné je rovněž zmapování oborů souvisejících s krásnou literaturou, zejména žurnalistiky, filmu a politické publicistiky. 

Expozice zahrnuje více než 200 osobností spjatých tak či onak s českými zeměmi, židovstvím a literaturou. Některé dosáhly světové proslulosti (Kafka, Freud, Husserl, Jacobson), některé tuzemského věhlasu (Gellner, Poláček, Orten), na jiné se časem pozapomnělo (Kuh, Kisch, Kornfeld) nebo se masovému zájmu netěšily nikdy. Naznačené panoráma je rozsáhlé, texty na panelech nanejvýš stručné. Bohatý materiál shromážděný při přípravě expozice by měl výhledově posloužit k přípravě podrobnějšího výkladu na internetu a jiných elektronických nosičích. 

Autorem koncepce i většiny hesel ze starší historie a z oblasti českojazyčné literatury je Tomáš Pěkný (1943–2013), bohemista a historik známý svým obsáhlým, dodnes nepřekonaným kompendiem Historie Židů v Čechách a na Moravě, který mimo jiné působil také jako dlouholetý editor Respektu a šéfredaktor židovského měsíčníku Roš Chodeš.

Na projektu intenzivně pracoval poslední tři roky svého života, jeho realizace se však už nedočkal. Kolektiv vedený Barborou Köpplovou, který jej dokončil, věnoval Tomáši Pěknému samostatný panel nad schodištěm do prvního patra.