Řeči mocných vyzrazeny

Pokud chcete být ve Varšavě v bezpečí, povečeřte doma s manželkou jako já, ne v restauraci s kolegy,“ žertoval v parlamentu minulou středu polský premiér Donald Tusk těsně před tím, než úspěšně přežil hlasování o důvěře. Do smíchu mu nicméně nebylo: polská vláda čelí největšímu skandálu v moderní historii poté, co týdeník Wprost zveřejnil nahrávky privátních rozhovorů vládních politiků.

O této aféře s mezinárodním dopadem se jistě brzy začnou psát knihy a točit filmy podobně jako o americké aféře Watergate – však také tu svoji překřtili Poláci na „waitergate“ (od anglického „waiter“ – číšník), jelikož politiky debatující v saloncích luxusních restaurací nahrávali číšníci. Jedním z důsledků skandálu bude zřejmě to, že ministr zahraničí Radosław Sikorski, jeden z předních kandidátů na nejvyšší post evropské zahraniční politiky uvolněný po odchodu lady Ashtonové, tuto funkci nedostane. A není vyloučeno ani to, že Tusk prohraje v příštím roce parlamentní volby. Vlády by se pak ujal jeho zásadní politický protivník Jarosław Kaczyński, známý svými protievropskými postoji, což by silně ovlivnilo vývoj ve střední Evropě i v celé EU.

V sázce je tedy hodně – a to vše kvůli tomu, že věty z rozhovorů mezi čtyřma očima, jež měly zaniknout v okamžiku svého vyřčení, se staly majetkem veřejnosti a mění tak dějiny. Z uznávaného politika evropského formátu Sikorského je najednou ten, kdo mluví sprostě, o Polácích se vyjadřuje jako o nesebevědomých „mouřenínech“, kteří jsou pro USA dobří akorát na špinavou práci, zatímco Bílý dům na Polsko kašle, britský premiér David Cameron nerozumí Evropě, „posral“ fiskální pakt atd. atd.