Zapomenutý Rus hloubá o smrti

„Onen dojem zvláštní, téměř anatomické disharmonie, jíž jsem si povšiml už za večera, kdy jsme se setkali poprvé, ta kombinace vysokého, dokonale klenutého čela a lačného úsměvu, ovšem náhodný nebyl.“ Tak popisuje ruský spisovatel Gaito Gazdanov ženskou hrdinku své knihy Přízrak Alexandra Wolfa. Fantaskní román z předválečné Paříže, který pro české čtenáře skoro po šedesáti letech od prvního vydání objevilo pražské nakladatelství Plus, nelze vystihnout lépe. Také on působí dojmem disharmonie „téměř anatomické“. Pod povrchem detektivní zápletky běží pásmo úvah o životě, ale hlavně o smrti: Co znamená, když se člověk jen o vlas mine se smrtí? Jak tento dočasný odklad promění jeho další život? Ovládá nás osud, anebo jsme svobodní? Gazdanov, který v šestnácti letech bojoval v občanské válce na straně bílých a potom emigroval do Paříže, se živil jako noční taxikář a přes den studoval na Sorbonně. V roce 1925 tam přednášel existencialista Lev Šestov. Ozvěny Šestovovy filozofie, vycházející ze zážitku zoufalství (jako ztráty jistot i životního smyslu), jsou v Gazdanovově románu dobře čitelné. A bylo by zajímavé srovnat knihy tohoto znovu objeveného spisovatele s díly autorů, na které měl Šestov rovněž prokazatelný vliv: s D. H. Lawrencem, Albertem Camusem, Georgesem Bataillem nebo Emilem Cioranem.