Editorial: Hrabalova smlouva
Příběh smlouvy s ďáblem, ve kterém se odráží nejen tíha nedávných českých dějin, ale i obecnější otázka, zda se vyplatí ustupovat nepříteli s vidinou vlastního prospěchu a klidu.
Před dvěma týdny nám do Respektu napsala americká historička Helen Epsteinová s tím, že připravuje pro The New York Times nekrolog českého historika Jiřího Fiedlera. Ptala se, co víme o jeho tragické smrti. Byl to zvláštní moment. Brzy jsme zjistili, že o životě a záhadné vraždě tohoto odborníka na dějiny českých Židů nevíme téměř nic nejen my, ale ani nikdo jiný.
Jiří Fiedler po celý život pomáhal lidem, kteří pátrali po svých předcích. Mnoho z nich přicházelo z ciziny tak jako Epsteinová a s člověkem, který je ochotně a zasvěceně doprovázel, se spřátelili. Sám historik o sobě mluvil jen nerad, a tak když byl za záhadných okolností spolu se svou ženou zavražděn, dostal sice celou stranu v předním americkém deníku, česká média si ho však nepovšimla. Rozhodli jsme se to napravit – s osudem Jiřího Fiedlera se můžete seznámit v článku Ondřeje Kundry.
Tento pátek uplyne sto let od narození Bohumila Hrabala, jednoho z nejdůležitějších a nejčtenějších českých spisovatelů 20. století. Za svou popularitu zaplatil vysokou cenu. Po srpnu 1968 nesměl několik let oficiálně publikovat, jenže izolaci od čtenářů neunesl a svolil k ponižující dohodě s režimem. Následující roky pak sice vycházely jeho knihy, ale geniální spisovatel se hlavně trápil. Mnohokrát musel přepisovat své texty podle ideologických pokynů cenzorů, až se nakonec zhroutil.
Ondřej Nezbeda popisuje v rubrice Téma detailní příběh téhle smlouvy s ďáblem. Odráží se v něm nejen tíha nedávných českých dějin, ale i obecnější otázka, zda se vyplatí ustupovat nepříteli s vidinou vlastního prospěchu a klidu. V globálním měřítku dnes takové dilema řeší celý svět ve vztahu k Rusku – a hraje se pochopitelně o víc. Od obsazení Krymu jsme často slýchali obavy, aby Evropa a Spojené státy ve strachu o vlastní pohodlí a prosperitu Putinově agresi příliš neustupovaly.
Minulý týden však pochybnosti (aspoň prozatím) rozptýlil. Přijaté sankce vůči Rusku jsou rázné a západní lídři otevřeně mluví o ještě tvrdším přístupu, pokud by Putin pokračoval ve vojenském obsazování Ukrajiny. O smyslu a přípravě sankcí píše Martin M. Šimečka v našem bloku textů věnovaných krizi na východě.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
příjemné čtení vám přeje
Petr Třešňák,
zástupce šéfredaktora
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].