Fuka non grata

Zvykli jsme si již, že někteří filmoví tvůrci, respektive distribuční společnosti, které jejich díla uvádějí do kin, nepořádají novinářské projekce, aby se nezačaly příliš brzo šířit negativní recenze. Například filmy Zdeňka Trošky nepotřebují, aby se o nich psalo kdekoli jinde než v bulváru ve formě historek z natáčení. U filmů, které vykazují větší ambice a zároveň nemají předem zaručenu vysokou návštěvnost, však předpokládáme, že jejich tvůrci a PR týmy stojí o to, aby se o nich psalo víceméně jakkoli a kdekoli. Ve chvíli, kdy pak na povrch pronikne, že existují jakési „černé listiny nežádoucích osob“, padá jedna z iluzí o zdravém stavu vzájemné komunikace.