Zvykli jsme si již, že někteří filmoví tvůrci, respektive distribuční společnosti, které jejich díla uvádějí do kin, nepořádají novinářské projekce, aby se nezačaly příliš brzo šířit negativní recenze. Například filmy Zdeňka Trošky nepotřebují, aby se o nich psalo kdekoli jinde než v bulváru ve formě historek z natáčení. U filmů, které vykazují větší ambice a zároveň nemají předem zaručenu vysokou návštěvnost, však předpokládáme, že jejich tvůrci a PR týmy stojí o to, aby se o nich psalo víceméně jakkoli a kdekoli. Ve chvíli, kdy pak na povrch pronikne, že existují jakési „černé listiny nežádoucích osob“, padá jedna z iluzí o zdravém stavu vzájemné komunikace.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024