O mezích únosnosti

Omlouvám se: nadpis není z mé hlavy – tahle slova tam nejsou. Možná proto, že jsem si před víc než půlstoletím musel mnohokrát vyzkoušet, že meze únosnosti jsou téměř neomezené. Ale i proto, že jsem rozhodně spíš vypravěč příběhů než vykladač pojmů. Jenže občas něco napíšu do Respektu a tam se taková mez únosnosti – když třeba komentuji současnou politiku – hodí. I mez sama o sobě umí svými skromnými třemi písmeny předsazenými před všelijaká podstatná jména pěkně zamotat některými navyklými pojmenováními. Byť víme, že blbost je nezměřitelná, blbost toho či onoho politika nemá meze, je to, jako když vylezete na kopec a všude pod vámi je hustá mlha a vás se zmocní strach, že už nikdy nikam netrefíte.