Ztracené vesnice

Jsem cosi jako skautský guru a bránit se tomu mi není moc platné – takový je úděl fosilů, co na rozdíl od jiných nezapomínají. Nedávno šel v rádiu pořad o ztracených pohraničních vesnicích, z nichž zbyla jen jejich jména, a krátce nato se mi ozvali skautíci, které nejvíc baví brouzdat po minulosti Československa. A že o tom určitě něco vím (viz Zdivočelá země), a že jsem se s obcemi vyradýrovanými z map určitě potkal. Řekl jsem, že nepotkal – v těsně poválečném čase (na konci května 1945 a pak ještě několikrát v létě), kdy jsem tam byl já, nikde nic vyradýrovaného nebylo, ale založeno na to už ano. V té době probíhal na mnoha místech takzvaný divoký odsun Němců, jemuž opravdu přísluší spíš název vyhnání. Revoluční gardy, jimž se velmi brzy začalo říkat rabovací, Němce vyhnaly ze statečků a usedlostí v čase, kdy v celém pohraničí kolem dokola byly připraveny takzvaně na klíč žně. Předseda současných komunistů svolával na Zdivočelou zemi hromy a blesky – že je celá vymyšlená a lživá a že všechno bylo jinak. Na komunistické výzvy pomáhati republice (to je naše agitace, zněl další verš) se nevydali žádní zlatokopové, ale poctiví soudruzi. Už nedodal, že měli ku pomoci právě revoluční gardy, v nichž členství vymazávalo škraloupy z…