Německá druhá šance

„Krize eura je pryč. Krize v eurozóně je tady a je silná.“ Tolik významný francouzský politik. Teoretický kolaps Kypru, o němž jednali lídři eurozóny minulý týden, může ukázat, že se mýlil, ale podle mého tušení má spíše pravdu, přinejmenším na rok či na dva.

Německo a Evropská centrální banka udělaly dost proto, aby přesvědčily trhy, že eurozóna v nejbližší době přežije, nicméně mnohé její státy zůstávají na krizovém seznamu. Některé se přímo hrdinsky snaží a výsledky jsou vidět. Například ve Španělsku klesla cena práce a export vyskočil na nejvyšší úroveň za posledních 30 let. Je to však vykoupeno velkou bolestí, nezaměstnanost mladých lidí je na 50 procentech a ceny nemovitostí padly o 30 až 40 procent. Nicméně lidé se s tím nějak vyrovnávají. Má to sice odstředivé politické efekty, například sílící touhu Katalánců po odtržení se od Španělska, nicméně politika jako taková se přesto drží solidního středu. Jazyk xenofobie se vyskytuje zřídka a nezvedla se ani vlna nevraživosti vůči imigrantům.