Všichni známe situace, které o nás prozradí více, než je nám příjemné. Pro Jana Fischera jeden z těchto momentů nastal v květnu 2009. V té době vedl úřednickou vládu, která řešila dnes už poněkud zapomenutý problém, projekt „modernizace“ Ústřední vojenské nemocnice, který kabinetu předložil tehdejší ministr obrany Martin Barták. Fischerovi poradci tenkrát zpozorněli: Barták na financování rozsáhlé dostavby areálu hodně spěchal a vláda k jeho schválení vzhledem k blížícím se volbám neměla žádný politický mandát.
Poradci rychle přišli na to, že za rekonstrukcí se ve skutečnosti skrývá výrazně předražený plán na vybudování luxusního hotelu pro pacienty a lékaře včetně bazénu za téměř tři miliardy. Vzhledem k tomu, že Barták měl v té době na kontě několik korupcí zavánějících tendrů na nákup armádní techniky, Fischerovi lidé premiérovi doporučili investici odmítnout a on souhlasil. Ráno bylo ale všechno jinak: Barták na razítko pro svou akci naléhal a premiér ve snaze vyhnout se konfliktu zvedl ruku pro.
Jesamozřejmě otázka, jak přesně tento příběh vypovídá o jeho lídrovství nebo schopnosti řešit v klidu konflikty se silným protihráčem (jímž v té době Barták byl). Každopádně tehdy záleželo jen na něm. A zároveň platí, že Jan Fischer ve zbytku své dosavadní kariéry ve vrcholné politice proslul jako politik, který se nijak výrazně neprojevuje, bedlivě si hlídá svá veřejná vystoupení a moc na sebe neupozorňuje. Dnes je ten samý muž největším favoritem první prezidentské volby v Česku a má největší šanci stát se na dalších pět let hlavou státu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
