Maturity nebyly úplné fiasko

Učitelé podle něj budou oceněni jako ostatní vysokoškoláci teprve tehdy, až zavládne přesvědčení, že se to společnosti vyplatí. A maturitní fiasko už se podle něj nesmí opakovat. „Maturita je jedna z prvních zkušeností mladého člověka se státem. A stát se chová nespravedlivě,“ říká ministr školství Petr Fiala. „Máme problém s důvěrou v autority, nemůžeme ji prohlubovat.“

Proč jste přijal funkci ministra školství? Čím byste chtěl ve školství pohnout?

Ve své knize Politika, jaká nemá být, ale i v jiných svých textech jsem psal o tom, že pokud chceme, aby se změnila politická kultura v naší zemi, nelze politiku jen kritizovat a prohlubovat tak rozdělení mezi společností a politikou. Že je potřeba, aby lidé, kterým záleží na veřejných věcech, byli i politicky angažovaní a aktivní. To jsem měl na paměti, když jsem byl premiérem požádán, abych přijal nabídku stát se ministrem školství.

Můžete být konkrétnější? Co vaše působení bude konkrétně znamenat pro školy, děti a učitele? Jaké máte cíle?

Prvním cílem bylo, aby tento úřad opět získal důvěru veřejnosti, aby nepůsobil chaoticky a byl konzistentní. Na to jsem se soustředil v prvních měsících. Mezi moje další cíle patří reformovat terciární vzdělávání, chci dát do pořádku čerpání dotací z evropských strukturálních fondů a posunout se dále v reformě regionálního školství. Mezitím jsem také musel řešit státní maturity nebo spor akreditační komise s ministerstvem školství v případě plzeňské právnické fakulty.

Kromě jiného jste sestavil komisi předních expertů na vzdělávání, v níž je třeba Ondřej Hausenblas, Arnošt Veselý nebo Ondřej Šteffl a Jana Straková, kteří mají vytvořit vizi školství do roku 2020. Co to konkrétně obnáší?

Už předtím jsem sestavil pracovní skupinu, která měla navrhnout, co uděláme se státními maturitami v příštích dvou letech. Pozval jsem tam lidi, kteří zastávali různé názory a maturitou se z rozličných pozic zabývali. Je potřeba hledat společná řešení. Byl jsem překvapen věcností a rychlostí té debaty. Teď budeme naplňovat druhý úkol a tím je koncepce maturity od roku 2015. A pokud jde o vizi rozvoje vzdělávání do roku 2020, to je věc, do které chceme vtáhnout i širší odbornou veřejnost. V tuto chvíli jsme ale na začátku.

Pokus zavést státní maturitu skončil fiaskem. Dětí, kterým maturita nespravedlivě uškodila, jsou stovky. Co s nimi teď bude?

To, co říkáte, je pro mě na celých maturitách to nejzávažnější. Pro mě není podstatné, že si třeba vyšší verzi matematiky zapsaly pouze tři a půl procenta žáků, ani to, že nějaké úlohy byly těžší, než měly být, když potom došlo k nápravě. Pro mě je nepřijatelné, že maturita byla nespravedlivá v individuálních případech – třeba v případě odmítnutí písemné práce, kdy maturant netrefil slohový útvar, protože ho to na škole učili jinak. A je tady ještě jedna závažná věc, která jde mimo vzdělávací systém. Musíme si uvědomit, že toto je jedna z prvních zkušeností mladého člověka se státem. A stát se chová nespravedlivě. To je hlavní důvod, abychom udělali všechno pro to, aby se to neopakovalo. Máme problém s důvěrou v autority, instituce, to je známá věc o české politické kultuře. A to nemůžeme prohlubovat.

Dobře, ale co děláte v těch konkrétních případech postižených studentů?

Bohužel v tomto je pravomoc ministerstva minimální. Školský zákon stanovuje velmi přesně, jak odvolání v případě maturity probíhá a kdo zde má pravomoci. A to je krajský úřad. Zákon také předpokládá, že krajský úřad má možnost obrátit se na CERMAT (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, které maturity vytvořilo; pozn. red.) a požádat ho o součinnost. Zajistili jsme, aby CERMAT svou činnost prováděl co nejrychleji. A že spornou práci při odvolání nikdy neposuzuje stejný hodnotitel, tím se může zvýšit objektivita při odvolání. Zároveň bych chtěl podotknout, že poslední maturity navzdory všemu řečenému nebyly úplné fiasko.