Totální propadák

První dva roky české státní maturity stály skoro půldruhé miliardy korun, ale nepovedlo se vůbec nic. Loni se provalilo, ze část otázek v testech je úplně špatně vymyšlená, letos amatérské hodnocení slohů fatálně zasáhlo do života tisícům studentů. Státním maturitám už nikdo nevěří, premiér Petr Nečas (ODS) je prohlásil za mrtvé a ministr školství Petr Fiala začíná stavět tým, který by je měl změnit.

U regálu v obchoďáku

„Táta mi vždycky říkal, když ti něco nejde, musíš být lepší než ostatní v jiných věcech. Je jiná doba, prosadí se specialisté,“ píše v internetové debatě o státní maturitě student průmyslovky Tomáš. Coby těžký dyslektik chodil od pěti let do poradny, naučil se šachy, je juniorským přeborníkem kraje. „Do toho jsme s rodiči makali na té češtině a ono se to zlepšovalo,“ svěřuje se. Před maturitou šel na intenzivní kurz angličtiny a do poslední chvíle to vypadalo, že snaha přinese ovoce. Z angličtiny dostal tři trojky, z odborného předmětu dvě jedničky a dvojku, také čeština vypadala slibně – z ústní zkoušky a didaktického testu dostal jedničku a trojku.

A pak to přišlo. Za sloh dostal jen devět bodů (minimum je jedenáct bodů) a rázem z něj byl propadlík. „Ten sloh nebyl právě pohárovej,“ přiznává Tomáš. On i učitelé z jeho školy ale mají pocit, že s tímto výkonem by měl rozhodně maturitou projít. Svoji budoucnost teď nevidí růžově: „Táta neměl pravdu, specialisté nejsou třeba. Jsou třeba dělníci na zakládání zboží v Tesku.“

Tomáš patří mezi téměř čtyři tisíce studentů (loni jich bylo kolem pěti set), kteří se proti maturitnímu verdiktu zatím odvolali. Nejčastěji se jim nelíbilo právě hodnocení slohových prací.

Média přinesla řadu příkladů toho, že sloh byl hodnocen formalisticky a místo měření schopností našich dětí formulovat myšlenky se soustředil na dodržení předepsané délky prací a čistotu zadaného žánru. Jak studentské stížnosti dopadnou, se teprve ukáže. Kraje mají na jejich vyřízení měsíc. Šanci na úspěch maturantů snižuje pravidlo, že podněty posuzují ti, kdo za zpackanou maturitu odpovídají – Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat).

Už teď ale všichni vědí, že u zkoušky by Tomášovi i dalším studentům stačila jednoduchá pomoc. Kdyby se známky z didaktického testu, ústní zkoušky a slohu zprůměrovaly, propadlíků by rázem bylo mnohem méně. Tahle metoda je ve světě běžná a pro větší spravedlnost se tam zohledňují zpravidla i starší výkony studentů.

Takovou vstřícnost českým studentům nikdo nenabízí. Ministr Fiala už jednu nesystémovou změnu udělal – přidal body za těžší verzi testu z matematiky, to je zatím všechno.

Přesto jsme ve zcela odlišné situaci než loni. První ročník státních maturit odhalil, že v lehčím testu z českého jazyka je celá třetina otázek, na které není jednoznačná odpověď. Petici proti špatné státní maturitě tehdy podepsalo víc než patnáct tisíc lidí, ale kritika zůstala bez odezvy ze strany politiků. Letos ministr odvolal ředitele Cermatu Pavla Zeleného. Část poslanců v čele s Borisem Šťastným (ODS) chce státní maturitu zrušit a jiní v čele s Annou Putnovou (TOP 09) ji chtějí změnit. „Analyzujeme průběh zkoušek,“ říká premiér Petr Nečas. „Pokud ministerstvo usoudí, že nedostatky jsou systémové, bude lepší maturity zrušit a připravit nový projekt. Státní zkoušku bychom ale měli mít.“ Petr Fiala se už sešel s poslankyní Putnovou a vzal si od ní návrh, podle něhož by státní část maturity měla mít podobu tří testů – z češtiny, matematiky a angličtiny. A začal kolem sebe shromažďovat skupinu poslanců, senátorů, ředitelů škol a krajských úředníků, kteří mají nad maturitou přemýšlet.

Česká rarita

Protože jsme znovu v bodě nula, stojí za to vypravit se časem zpět. Státní maturita se začala rodit v roce 1997. Tehdy kdekdo žehral, že úroveň maturit na různých školách se velmi liší. A skoro všichni se shodli na tom, že v liberalizujícím se školství je nutné během studia nějak prověřit, co všechno zdejší žáci umějí. Ministerstvo školství oslovilo společnost Scio a ta pro něj udělala testy, které měly zjistit, jak na tom maturanti jsou. „Sonda maturant“ se zopakovala ještě o rok později, potom se však cesty ministerstva a Scia rozešly a maturity stát svěřil svému ústavu Cermat. Zatímco tato instituce plýtvala penězi a nezvládala své úkoly, služeb Scia dnes využívá řada středních a vysokých škol, jež na základě jejich testů přijímají studenty.

Maturita v podobě jednotných zaškrtávacích testů měla současně od začátku řadu odpůrců. Například Oldřich Botlík, který nabízí středním a základním školám testy Kalibro, namítal, že plánované jednotné testy pro gymnazisty i učně jsou nesmysl: buď budou pro jedny příliš snadné, nebo velká část druhých propadne. Jen pro zajímavost, shodné zkoušky pro všeobecně vzdělávací i odborné školy jsou v Evropě raritou, mají je jen na Slovensku, v Polsku a v Itálii.

Když nesl v roce 2001 ministr školství Eduard Zeman (ČSSD) do sněmovny návrh nového školského zákona, který obsahoval státní maturitu v podobě testu z českého jazyka, cizího jazyka a matematiky nebo společenskovědního základu, začaly bít pedagogické špičky (už citovaný Botlík či Ondřej Hausenblas a Karel Rýdl z Pedagogické fakulty UK) na poplach. „Zkoušce založené na zaškrtávacích testech je třeba za každou cenu zabránit,“ varoval Botlík. „Školy začnou děti připravovat jen na to, aby uměly v nabídce vybrat správnou odpověď.“ Testy podle kritiků nešly po tom, zda žáci látce porozuměli, ale po tom, aby si uměli vzpomenout na detailní vědomosti. „Státní maturitní testy neblaze ovlivní výuku,“ říkal Botlík. „Školy začnou upřednostňovat encyklopedické znalosti, které se dají snadno testovat, před tvořivostí.“ Kritika však nenašla širokou odezvu a po nejrůznějších tahanicích byl zákon v roce 2004 odhlasován.

Méně maturantů

Systém se potom sedm let zadrhával. Loni se maturity konečně rozjely, ale po jejich fiasku jsme opět na začátku. A politici před námi rozehrávají „již viděné“. Znovu chtějí maturitu koncipovat jako nesmyslnou kombinaci „nepodkročitelného standardu“ (který splní skoro všichni) a vstupenky na vysokou školu (kam se dostanou jen někteří). Zároveň je tu snaha používat maturitu jako bič, který zahradí horším luštitelům testů cestu za dalším vzděláváním a ukáže na školy, jež jsou ve srovnání s jinými na chvostu. Vyspělé země se přitom zaměřují na pomocnou ruku pokulhávajícím studentům a školy hodnotí podle toho, kam děti posunou, ne jak snadno vzdělavatelné děti si naberou.

Společnost Scio se mezitím inspirovala v Dánsku a připravuje projekt, který by nabídla školám místo jejich školní části maturity. Student by zpracoval esej, k dispozici by přitom měl internet a cílem je ověřit schopnost srozumitelně se vyjádřit, nikoli papouškovat naučené. Oldřich Botlík, stejně jako před deseti lety, navrhuje, aby stát nehonil tolik zajíců a spokojil se s ověřením, že maturant zvládl jakési minimum. Teprve po složení této minimální zkoušky by mohl jít ke školní maturitě, jejíž podoba by nebyla centrální. Zkouška by se zároveň mohla skládat kdykoli v průběhu studia a bez cejchu propadlíka by se mohla opakovat. „Do celé maturity a úvah o ní se promítá jistá krvelačnost,“ dodává Botlík.

Jak to tedy dopadne? Zvítězí pohled, podle nějž je nutné vyškolit kompetentní hodnotitele a měřit s jejich pomocí kreativitu a schopnost studentů formulovat názor? Nebo vyhrají ti, kdo přísahají na tvrdé podmínky zkoušek a testování encyklopedických znalostí?

Ministr Fiala o nových maturitách odmítá mluvit. Víme ale, že výše zmínění zastánci evropských trendů nebyli ke spolupráci přizváni. Z politických nominací známe v tuto chvíli pouze jméno delegáta TOP 09, jímž je poslanec Jan Smutný. Podle něj by testy měly být tak náročné, aby je část maturantů nezvládla. Mělo by to prý pozitivní efekt. „Když bude maturita náročná, přivede to více dětí k řemeslu,“ plánuje budoucnost této země Smutný. Uvidíme, co s takto rozehranými kartami udělá Fialův úřad. Hra je zatím otevřená.