Hudba pro chameleóny

Aby bylo jasno: povídka o setkání Trumana Capoteho s Marilyn Monroe u nás nevychází poprvé, jak teď psala nadšeně MF DNES. Se svazkem Capoteho pozdních literárních črt Hudba pro chameleóny je to složitější, ze souboru publikovaného v originále čtyři roky před Američanovou smrtí, tedy v roce 1980, už naši překladatelé naprostou většinu textů zdejšímu publiku dávno zpřístupnili. Tak třeba zrovna monroeovská povídka Krásné dítě vyšla už v roce 1981 v populárním časopise 100+1 zahraniční zajímavost a krátce po revoluci ji Petrov zařadil do výboru Ručně vyřezávané rakvičky. Je ale pravda, že pět jiných povídek se nyní k českému čtenáři v překladu opravdu dostává v premiéře.

Třeba ta o siamských dvojčatech, jež nemohou spát, a tak si vyprávějí o tom, které z nich je lepší v sexu a které má větší štěstí na partnery. Nebo ta o Capoteho návštěvě doživotně odsouzeného člena gangu Charlese Mansona, který je i po letech vězení přesvědčen, že všechno to vraždění bylo nevyhnutelné. Nebo ta o spisovatelově jednom dni, jejž strávil spolu s uklízečkou, přičemž málem zdemolovali byt, který měla dát do pořádku. Význam aktuálního vydání Hudby pro chameleóny nicméně nespočívá ani tak v odtajnění pětice několikastránkových textů (koneckonců kdo měl o práce Trumana Capoteho skutečně enormní zájem, mohl se k nim snadno dostat v originále). Spíš jde o to, že máme konečně v mateřštině k dispozici soubor přesně tak, jak si to kdysi jeho autor naplánoval.

Dřívější roztrhání jednotlivých povídek od sebe totiž čtenáři původní efekt ze čtení dost zkreslilo. Zmizel tím Capoteho koncept založený na propojení úvodních šesti tajemných příběhů, jedné delší novely, která je reportážním ohlédnutím za neobjasněnou sérií vražd (jakýmsi Chladnokrevně v malém), a závěrečných sedmi konverzačních portrétů. K této skládačce autor sáhl v době vrcholící životní i tvůrčí krize, z níž se snažil najít východisko v podobě úsporných, lehkou rukou psaných náčrtů různých situací, přičemž postavil do centra dění jako vypravěče sebe sama. Capote doufal, že mu tento oddychovější experiment vrátí síly k dokončení gigantického románu Vyslyšené modlitby. Jenže jeho přímluvy zůstaly oslyšeny. Zemřel coby šedesátiletý narkoman a alkoholik na selhání jater a z jeho životního počinu zůstala jen kostra.

Těžko říci, jak to mají s hudbou chameleóni. Zato se obecně dobře ví, jak to s ní mají labutě. Právě takovou labutí písní je soubor Capoteho závěrečných textů, jež nyní můžeme držet v rukou.

Truman Capote: Hudba pro chameleóny

Přeložil Martin Svoboda, Argo, 277 stran