Život s Bradburym

Bylo mi deset, když mne otec vzal do rozhlasového studia a nějaká paní mi dala před pusu mikrofon, do nějž jsem zakřičel: „Podívej, mami, padá hvězda!“ To byl můj první a snad i poslední herecký výstup v životě. Hrál jsem syna kosmonauta, jemuž se na orbitu Země porouchala raketa a on – věda, že je bez šance – vystoupil do kosmu, nechal se unášet přitažlivostí a shořel v atmosféře. Ta padající hvězda, kterou na noční obloze kluk viděl, byl jeho hořící otec.