Falzum

Nejlepší soukromou sbírku moderního umění tu vybudoval člověk, za jehož podvod musel stát zaplatit deset miliard korun. Největší výstavní instituci placenou z veřejných peněz tu vedl více než dekádu arogantní pán, který ji přivedl na buben. Šéfkou klíčové regionální galerie se stala jistá paní jenom díky tomu, že při konkurzu podváděla. A mohli bychom pokračovat. Svět českého umění je plný reálných ošklivých příběhů, ke všemu nepotrestaných. Ovšem Romanovi Ludvovi (45) to nestačilo. Ve své sbírce pěti povídek Falzum se rozhodl nechat lidi kvůli umění i vraždit.

Už Ludvovy předchozí knihy byly stavěné na tajemství (Smrt a křeslo,Jezdci pod slunečníkem) a dotýkaly se uměnovědné tematiky (Stěna srdce). Až nyní ale olomoucký autor přichází s čistokrevnou „původní českou detektivkou“, jak Host avizuje na přebalu obsáhlého svazku. Máme tu dvojici detektivů: Pražáka Josefa Rambouska, který má rád sladké a denně vysedává v knihovně nad výtvarnými monografiemi, a beskydského horala Kryštofa Fridricha, který je šotouš. Čili jedinec zamilovaný do vláčků, vlaků a všeho, co se železnicí souvisí. Máme tu pět vražd, které tak či onak souvisejí s paděláním hodnotných děl. A máme tu pět vrahů, které detektivové musí vypátrat, což se jim daří se stejnou nevyhnutelností, s jakou se tenhle nesourodý pár kriminalistů podle pravidel žánru vzájemně doplňuje.

Falzum je příjemně čtitelná detektivka, která se vyznačuje zvláštní rozpolceností. Příběhy o galerijních a aukčních zločinech psal Ludva původně jako seriál pro Českou televizi a je znát, že myslel na masového diváka, respektive čtenáře: ačkoli se výtvarný svět dnes potýká s komplikovanými kauzami typu umělecké autenticity hromady obyčejných větrových bonbonů, Ludva se drží zkrátka a vystačí si s běžným kopírováním barokních kreseb či gotických zvonů. Na druhou stranu autor zdejší vcelku banální výtvarné prostředí popisuje jako exkluzivní svět s vlastními pravidly chování a jeho aktéry nechá vraždit tak rafinovaně a nákladně, že si čtenář nutně položí otázku, zda by toho byl našinec vůbec schopen.

Ambici konstruovat v reálných kulisách svět, jenž by byl mnohem efektnější než skutečnost, Ludva prokázal už ve zmíněné Stěně srdce odehrávající se z valné části v Itálii. České prostředí jeho vášeň pro přehánění a vyšperkovávání situací (jež kontrastuje s rozluštěním příběhů, na které si nechává jen pár chladných odstavců) jen zdůrazňuje. U nás se kvůli uměleckým podrazům vraždit nemusí, tady každému všechno projde. Svým způsobem je tedy Roman Ludva také schopný falzifikátor.

Roman Ludva: Falzum

Host, 420 stran