Nadílka z Cannes

Ať už na filmový festival v Cannes pohlížím jako na snobskou akci, či nikoli, nikdo mu nevezme význam nejdůležitější přehlídky toho, co se děje v té současné kinematografii, která ještě neztratila odvahu hledání nových forem výrazu. Zatímco Oscary právem můžeme považovat za podnikový večírek Hollywoodu, kde vyhrávají snímky, jež nejméně vadí (a také říkají nejméně nového), v Cannes máme šanci setkat se s „nepřijatelnými“ filmy, které musí být objeveny, vypískány a pak teprve případně s odstupem uznány. Při sledování něčeho, co se deklaruje jako umění, vždy hrozí nebezpečí omylu či blamáže, ale bez rizika není zisk.

V Česku většinou máme šanci nakoukat alespoň část nadílky z Cannes průběžně po celý následující rok – díky festivalu v Karlových Varech, Letní filmové škole v Uherském Hradišti či Febiofestu. V posledních letech se ale naštěstí začínají činit i zdejší distributoři. Již před zahájením letošního Cannes tak bylo zřejmé, že k nám přijde Cronenbergova Cosmopolis podle románu Dona DeLilla, jasně se uvažovalo také o adaptaci slavného Kerouacova románu Na cestě od Waltera Sallese. Už dobře zavedeným jménem je i Michael Haneke, jehož nový titul Láska by snad přišel do kin, ani kdyby nevyhrál Zlatou palmu (údajně za nebývale laskavý tón). V distribuci nepřekvapí ani novinky Thomase Vinterberga (Lov), Kena Loache (Andělský podíl) a Wese Andersona (Moonrise Kingdom).

Mnohem nečekanější byl naopak nákupnového počinu Sergeje Loznici (V mlze) …