Editorial: Co chtějí naši teenageři

O mladých Češích toho vlastně moc nevíme. K dispozici je sice několik dílčích studií, ale obraz zdejších teenagerů, jimž se snažíme alespoň trochu porozumět, si slepujeme dohromady poměrně složitě. Člověk v tísni si nechal po třech letech znovu vypracovat rozsáhlý výzkum, který studentům učilišť, středních škol a gymnázií kladl širokou škálu otázek – odkud přijímají informace, co označují za největší problémy Česka i světa nebo jak se dívají na Evropskou unii či komunistickou historii.

Řada zjištění není zrovna optimistická (například stále větší příklon k extremistickým stranám nebo pochybnosti o možnostech cokoli ovlivnit).

Jsou ale věci, které žádný výzkum nedokáže zachytit. Je cenné, že můžeme sledovat, jak se posouvají hodnoty „hmoty“ jménem středoškolský student. Nicméně každou generaci formují ti aktivní, ti, kteří budou vidět a slyšet. A ti se od oné „hmoty“ mohou hodně lišit. Samozřejmě i v negativním slova smyslu.

Největší chybou, kterou může novinář udělat, je, když začne realitu posuzovat podle svého okolí. Toho se rozhodně nechci dopustit. Nicméně v posledních letech jsme já i moji kolegové z redakce navštívili řadu středních škol a gymnázií, kde jsme debatovali se studenty či se účastnili různých jejich projektů (ať už jde o tvorbu studentských časopisů; hledání „sousedů“, kteří zmizeli během druhé světové války; rozebírání politických událostí atd.). A z toho jednoznačně vyplývá, že tu roste možná sice početně menší, nicméně velmi aktivní generace mladých lidí.

I zmiňovaný výzkum ukázal, že jejich řady může zdejší vzdělávací systém rozšiřovat, pokud o ně projeví zájem. Studenti totiž výzkumníkům sdělili, že jim chybějí informace (třeba o té totalitní historii) a že o ně mají zájem. Patří velký dík všem učitelům, kteří se o to snaží. Ti, kdo to ještě nezkusili, by rozhodně měli. Více si přečtete na str. 33–36.

Už dvacet let vychází v Respektu rubrika Minulý týden, kterou píše Ivan Lamper a kreslí Pavel Reisenauer. Tedy subjektivní pohled na uplynulých sedm dní. Vzhledem ke kulatému výročí jsme se rozhodli vybrat ilustrace a texty k nim, které by těch dvacet let co nejživěji přiblížily. A je třeba říct, že už dlouho jsme se nenatrápili tak jako při výběru obrázků: publikovány jich byly tisíce, ale do našeho materiálu se jich nakonec vešlo jen 92. Není v tom skryté poselství, prostě se jich tam víc nevešlo (toto je poznámka pro různé konspirátory, kteří se domnívají, že v číslech občas ukrýváme nějaké tajemství). Každopádně výsledek našeho výběru najdete na str. 50–57.

Závěrem bychom rádi vyjádřili upřímnou soustrast rodině novináře a někdejšího chartisty Alexandra Kramera, který minulý týden zemřel. Naše účast míří i k redaktorům Práva, jejichž kolegou byl. Ochuzena je ale celá novinářská obec, protože odešel výjimečný autor politických rozhovorů.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery