Ano, existuji

Ze současných redaktorů Respektu viděl kreslíře Pavla Reisenauera osobně jen málokdo, z redakce zmizel spolu s povodněmi v roce 2002 a od té doby pracuje z domova. Obrázky pro rubriku Minulý týden maluje přesně dvacet let.

Pro mnoho lidí jsi záhadný muž. Slyšela jsem dokonce názor, že neexistuješ, Respekt si tě vymyslel a obrázky maluje Ivan Lamper. Co ty na to?

A on Lamper existuje? Tak bych teď asi měl zavtipkovat. Ano, existuji, a Lamper nejspíš kreslit neumí.

Tvrdí se o tobě, že nemáš rád lidi – jako představitel „drsné“ školy karikatury kreslené objekty opravdu nešetříš.

Co má asi tak společného způsob karikování se vztahem k lidem? Nic. Je ale pravda, že jsem raději sám než například v metru. A navíc, já se ty subjekty nesnažím záměrně prznit, jen mi to tak někdy ujede.

Co říkáš jako „drsňák“ laskavému českému humoru – Pelíškám, Koljům, Jiránkům…? Má být humor laskavý, nebo drsný?

Humor má být humorný, na ostatním pak nezáleží. A výše uvedení mají svoje kvality, není to nejtrefnější odstrašující příklad.

Ženy si občas stěžují, že je maluješ šerednější, než jsou v reálu – vrásky, podoba s drůbeží… Mají menší smysl pro humor?

Narážíš nejspíš na ty malé portrétky redaktorů a redaktorek v Respektu.  Pak je ale zajímavé, že častěji žádá přemalovat mužská část redakce.

Považuješ se za znalce lidí? Demaskuješ je totiž dokonale.

Ano, považuji. Především těch, které neznám.

Politici jsou součástí veřejného života, tudíž by karikatury měli ustát. Ale mají je ustát i jejich rodinní příslušníci?

Tihle příslušníci většinou nepadají daleko od stromu.

Jak jsi na tom s emocemi vůči politikům, když se je chystáš malovat?

Bez emocí. Politiku sleduji z čistě výtvarného hlediska. Takže když byl třeba zvolen prezidentem Obama, potěšilo mě, že je černoch a že pravděpodobně se bude kreslit lépe než jeho předchůdce. Leč on je nějaký divný černoch, kreslí se stejně blbě.