Pod praporem mrkví za lepší město

Celer, ředkvičky, kedlubna, malina,“ vyjmenovává holčička, co všechno vidí před sebou na záhonku. Pronajala si ho její maminka Veronika Louvel a tohle všechno tu vysadila právě kvůli své dceři. „Děti mají radost, vidí, jak to roste. Doufám taky, že by snad mohly začít jíst zeleninu, když ji samy vypěstují. A obohatí si slovní zásobu,“ vyjmenovává Veronika Louvel dopady, které by mohlo mít zahradničení na její děti.

Jejich představa zahrádky bude ovšem dost netradiční. Je to totiž proluka mezi činžáky v pražských Holešovicích, vysypaná štěrkem a schovaná za plechovou ohradou. Záhonky jsou pytle na stavební materiál, vyrovnané v řadách. V každém je vysazeno pár hýčkaných ředkviček nebo salátů a jsou to jediní vyslanci přírody široko daleko, jinak všude jen asfalt a drnčící tramvaje.