Medicína 2.0

Případ „heparinového vraha“ Petra Zelenky z roku 2006 máme ještě v čerstvé paměti. Zdravotník z nemocnice v Havlíčkově Brodě podal několika pacientům silné dávky přípravku proti srážlivosti krve a způsobil smrt nejméně sedmi lidí. Digitalizace zacházení s léky, která si razí cestu i do českých nemocnic, riziko takových případů omezí.

Ve špičkových českých nemocnicích, třeba v Motole, Na Homolce nebo v Masarykově onkologickém ústavu v Brně, může nyní běžná vizita vypadat jinak než dřív: Místo toho, aby se lékař nebo sestra přehrabovali v papírech, drží v rukou speciální zařízení – lehký a odolný přenosný počítač, tablet, určený pro potřeby zdravotníků. Po načtení čárového kódu na náramku pacienta jsou veškerá data okamžitě dostupná na obrazovce. Tyto systémy se ve vyspělých zemích rychle šíří, lze se s nimi setkat třeba v USA, Kanadě, řadě zemí EU nebo v Jižní Koreji.

Tablet vychází z platformy MCA (Mobile Clinical Assistant), kterou navrhla společnost Intel a na trhu ji prodávají mimo jiné společnosti Motion Computing nebo Panasonic. Od běžných zařízení se tablety liší tím, že jsou vybaveny speciálními senzory, kromě čtečky čárových kódů také čtečkou RFID (čipů radiofrekvenční identifikace). Díky tomu je možné sledovat nejen pacienty, ale i léky, které užívají: jsou označeny čipy RFID nebo čárovým kódem, systém je tedy může při aplikaci „načíst“ a přiřadit danému pacientovi. Pokud by zdravotník pacientovi „na černo“ vstříkl injekci, jako to dělal Zelenka, nejspíš by se na to přišlo – lék by scházel, aniž by se v systému ocitl záznam o jeho použití.

Jsou tu i další výhody: Pacienti se dnes v nemocnicích mění během tří nebo čtyř dnů a zdravotnický personál v tomto chaosu někdy ztrácí přehled. V minulosti již proběhlo několik soudních sporů mezi nemocnicemi a nespokojenými pacienty. Nemocnice často prohrávají také z toho důvodu, že nemají průběh léčení precizně dokumentovaný.

Systém zároveň šetří peníze. V Masarykově onkologickém ústavu v Brně pomáhá sledovat průběh chemoterapie a kontrolovat dobu trvanlivosti použitého chemického koktejlu. Zdravotníci v každém okamžiku vědí, kolik léku zbývá a jakou má dobu spotřeby, což je u drahých chemoterapeutických preparátů důležité – nestává se, že by u zapomenuté lahvičky prošla trvanlivost a musela se vyhodit. Nemocnicím se tak investice do tabletů může vyplatit, ačkoli nejde o levnou záležitost – jeden stojí 40 až 60 tisíc korun.

Počítač bdí nad pacienty

Další posilování kontroly na klinikách by mohlo vypadat tak, že kromě náramku s čárovým kódem na zápěstí by pacienti byli označeni i čipem RFID integrovaným do oblečení. Jestliže například pacient ve zmateném stavu po operaci zabloudí mimo vymezený prostor, spustí se alarm. Funguje to například ve zmiňovaném Masarykově onkologickém ústavu, systém může pomoci také na klinikách s geriatrickými pacienty nebo lidmi postiženými demencí.

Podle lékaře Pavla Kubů ze společnosti Intel povede širší využití čipů, tabletů a informačních technologií celkově k tomu, že se jeho kolegové v nemocnicích místo nekonečného papírování budou moci mnohem více věnovat samotnému léčení a komunikaci s nemocnými.

Hovoří se ale také o potřebě zlepšit kontrolu nad samotnými lékaři a nad financemi. Velká část léků je předepisována zcela zbytečně a plýtvá se i dalšími způsoby. Projekt elektronických zdravotních knížek IZIP neuspěl zřejmě mimo jiné proto, že by do zdravotnictví vnesl vyšší kontrolu nad vynaloženými prostředky, což se silným zájmovým skupinám nelíbilo. Každý by mohl nahlédnout do svých zdravotních záznamů a odhalit případné nesrovnalosti. Podle nedávného průzkumu neziskové organizace České zdravotnické fórum si až 80 procent pacientů přeje, aby to bylo možné a aby jednotliví poskytovatelé péče údaje mezi sebou sdíleli.

Po vzoru sociálních sítí

V této souvislosti se mluví o takzvané Medicíně 2.0, která využívá technických možností Webu 2.0. Jeho počátky lze vysledovat od roku 2004, kdy se na vytváření obsahu začali ve vzrůstající míře podílet samotní uživatelé. Výsledkem se stal Facebook, Twitter, YouTube a další služby. Zdravotní péče tuto revoluci poněkud zaspala, přesto v zahraničí existují projekty podobné IZIP – například Google Health, který se ovšem příliš nerozšířil a má brzy skončit, nebo konkurenční Microsoft Healt­­­hVault a další systémy.

Medicína 2.0 začíná měnit staletou nerovnováhu, kdy veškeré informace měl lékař a nemocný nevěděl téměř nic. Oficiální projekty k tomu vlastně ani nepotřebuje: Pacienti se stejnou diagnózou jsou v kontaktu prostřednictvím specializovaných fór, sociálních sítí a podobně. Často vědí o svojí nemoci více než lékař, k němuž se přicházejí spíše jen poradit o tom, který postup by pro ně byl nejvhodnější. Podle Pavla Kubů je to jeden z důvodů, proč alternativní medicína začíná v popularitě překonávat tu klasickou. „Lékaři nesdílejí informace, takže řada pacientů navštěvuje izolovaně jednotlivé specialisty, kde se akorát dozvědí, co jim není, ale stále netuší, co jim je a jak by jim mohlo být lépe,“ uzavírá Pavel Kubů.