Dopisy

IGNORANTI V LETECH

Respekt 20/2012

Přivítala jsem komentář Marka Švehly, protože o minulosti historických tzv. českých Romů se v médiích objevuje zpráv poskrovnu. Nelze však přehlédnout nepřesnosti.

Švehla tvrdí, že v prvotní etapě historie letského tábora, kdy byl táborem pracovním (přesněji kárným pracovním), v něm byli vězněni z velké části Romové. Podle dochované evidence však Romové tvořili pouze 10–25 procent zdejších vězňů, respektive „káranců“. Podstatnější mystifikace teprve následuje, když autor uvádí, že k internaci do nově zřízeného (od 2. 8. 1942) již vysloveně tzv. cikánského tábora v Letech docházelo na základě seznamů Romů sestavených v letech 1928–1929. Ve skutečnosti však byli nejen do Letů, ale také do tábora v moravském Hodoníně (u Kunštátu) odesílány celé romské rodiny na základě zásadního „soupisu cikánů a cikánských míšenců“, který proběhl jako masivní akce v celém protektorátu dne 2. 8. 1942. Byl to Tag der Erfassug der Zigeuner (den evidence cikánů). Řídila jej Kriminální ústředna v Praze a měla k tomu k dispozici veškeré protektorátní četnictvo a policii.

Větší skupinu tvořili Romové, kteří měli stálou práci, ti byli dočasně ponecháni na svobodě, pod hrozbou policejní vazby se však nesměli vzdalovat z místa pobytu (jejich odsuny do Osvětimi probíhaly později, od března 1943). Jen menší skupinu tvořili Romové, kteří byli v policejní preventivní vazbě nebo měli předpoklady k jejímu uvalení či byli bez zaměstnání. Právě ti i s rodinnými příslušníky byli předáni do nově otevřených tzv. cikánských táborů.

K dalšímu zjednodušení dochází, když autor popisuje likvidaci tábora v Letech: napřed následkem nemocí, později odvozem do plynových komor v Osvětimi. Jenže romští vězňové zpravidla nebyli po příjezdu do tábora odváženi přímo do plynových komor, jako se to dělo celým židovským transportům. V cikánském lágru v Osvětimi II-Březince Romové hynuli především kvůli otřesným životním podmínkám. V plynových komorách pak zahynulo 2897 Romů (celkově Osvětimí prošlo kolem 22 tisíc Romů, naprostá většina zde zahynula).

Jana Horváthová, historička a ředitelka Muzea romské kultury, t. č. na mateřské dovolené

ZTRACENÉ DĚTI JDOU DOMŮ

RESPEKT 21/2012

Rád bych poděkoval za práci Petra Třešňáka, především za článek Jedny stopy v písku (č. 16) a článek z č. 21 o odvážných rodičích a postižených dětech. Jsem spirituálem Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích a učím na gymnáziu také etiku. A tyto články se se studenty velmi dobře diskutují.

Josef Prokeš