Daň z volného času

Daně jsou nutné zlo. Pokud člověk není anarchista, ví, že se z něčeho policie, školy nebo důchody platit musí. Není ovšem daň jako daň, každá má své výhody a nevýhody. Jedna snižuje motivaci k práci, jiná zdražuje jídlo. Hledání co nejméně škodlivého daňového systému je pro ekonomy hledáním svatého grálu.

Vezměme si takovou daň z příjmu. Čím je vyšší, tím větší je motivace podvádět a nepřiznávat příjmy nebo zůstat doma, užívat si volného času a žít ze štědrosti sociálních dávek. Teoreticky by se dalo toto pokřivení odstranit tím, že by se danil také volný čas. Zvláště když máme ve společnosti vykuky, kteří oficiálně (téměř) nic nedělají a nevydělávají, a přesto mají na účtech pár stovek milionů. Zdanit nepráci – volno je samozřejmě absurdní. Zatímco platy a zisky finanční úřady jakžtakž změří, volný čas jen stěží.