Piercing

Kontroverzní japonský spisovatel Rjú Murakami (62) se proslavil jako kronikář tamní poválečné ztracené generace. Co však spojovalo vyděděnce a nihilisty, má dnes mnohem širší platnost, a tak se Murakami stal i diagnostikem moderní doby, o čemž vypovídá jeho novela

Piercing

(1994). Sex, drogy, perverze, fetišismus, odcizení – základní atributy jeho knih, kterými je evidentně fascinován – lze již vnímat jako symptomy celé společnosti svázané dávnými i moderními rituály. Společnosti sestávající ze zdánlivě obyčejných, ale fatálně narušených jedinců, pro něž je násilí jedinou formou komunikace i prožívání.

Dějištěm pro Murakamiho výzkumy je hypermoderní Tokio. V pozdějších románech je samo jedním z aktérů, v Piercingu jsou jeho interiéry spíše mlčenlivou scénou. Grafik Kawašima, muž s minulostí týraného dítěte, se jednou v noci sklání nad spící čtyřměsíční dcerou se sekáčkem na led v ruce a přemáhá nutkání ji zabít. Rozhodne se to vyřešit tím, že místo ní zavraždí prostitutku. Vezme si dovolenou, opustí „vůni domova“, odstěhuje se do hotelu a sestaví si podrobný plán. Jenže jeho provedení se zadrhne. Sadomaso prostitutka Sanako, kterou si objedná na pokoj, má totiž podobné problémy. Je ještě labilnější, trpí nespavostí, nezvladatelnou touhou po sexu i ztrátou libida a pravidelně se pokouší o sebevraždu – a tak se vše zvrhne ve smrtelnou halucinační hru s příměsí perverzní love story i černého humoru.

Murakami dává čtenářům náskok před postavami: nahlížíme do jejich schizofrenních myslí, sledujeme, co jim démoni našeptávají o protivníkovi a jak se jejich role střídavě mění od obětí k útočníkům. I když je tento dějový princip trochu mechanický a psychologické motivace hrdinů občas nejsou daleko od klišé, má Piercing vtahující atmosféru. Kniha vyprávěná nezúčastněným jazykem s důrazem na rekvizity připomíná thriller, horor či lynchovské mysterium. Murakami čerpá z pokleslejších pater západní popkultury i z japonské mentality, v níž má násilí a jeho estetizace přirozené místo. Tokio je ovšem hyperbolou, laboratoří i černou dírou celé moderní civilizace – a příběh o prostupné hranici mezi normalitou a šílenstvím tedy není jen bizarním výstřelkem vzdálené kultury.

Nejkratší a nejpřesnější recenzí novely je vlastně její název. Piercing je lákavý, odporný, nabízí vzrušení a provokaci, vyvolává fyzické obavy z bolesti. Ale při jeho aplikaci můžeme také zjistit, že v sobě máme něco z vyšinutosti hlavních postav, přestože na první pohled se nás jejich temnota netýká.

Rjú Murakami: Piercing

Přeložil Jan Levora, Argo, 128 stran