Zřejmě každého napadla v posledních dnech otázka, jak to, že v případě Davida Ratha to šlo tak snadno? Jak je možné, že po dvaadvaceti letech naříkání, že nelze chytit nikoho „z těch nahoře“ a přivést je před soud s kvalitními důkazy, to najednou jde?
Rozhodli jsme se proto nepátrat ani tak po okolnostech údajné korupce, protože tomu se věnují jiná média, a navíc to může posoudit jedině soud. Zajímalo nás především, jak to, že se vyšetřování dostalo tak daleko. Jak to, že ho nikdo nevyzradil. Jak to, že ho nikdo nezastavil. Atd. Kolegové Ivana Svobodová a Ondřej Kundra ve svém článku na str. 19–22 popisují, jak se tato úspěšná akce připravovala. Svým způsobem je to také odpověď na otázku, proč to v jiných kauzách nešlo a nyní ano.
Doufejme, že případ sledují pozorně i ostatní policisté a státní zástupci. Je tu totiž velmi dobře vidět, že když je případ zvládnut profesionálně, nikdo z mocných si nedovolí zasáhnout ve prospěch svého známého. Bylo to vidět již u násilníka Bartáka, který po zadržení volal kdekomu, aby mu pomohl, ale většina z letitých známých mu ani nezvedla mobil.
Ještě výraznější je to u Ratha, kterého nehájí ani nejbližší straničtí kolegové. Důvod je jasný: u veřejnosti by jim to neprošlo. Takže v klidu do toho. Případ budeme na každý pád sledovat i nadále, protože stále je tu řada nezodpovězených otázek.
Z jiných témat čísla bych rád ještě upozornil například na rozhovor s jedním z nejcitovanějších komentátorů na světě, pokud jde o ekonomickou krizi – redaktorem Financial Times Wolfgangem Münchauem. Mimo jiné o tom, za jak dlouho podle něj zbankrotuje Řecko.
Pokud jde o nepolitické články, chtěl bych doporučit Téma Petra Třešňáka o rodinách, jež se rozhodly nenechat vážně postižené děti v ústavech a přijaly je do pěstounské péče.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
