Důvěra Černé čarodějnice

I když v pondělí večer státní zástupkyně Lenka Bradáčová večeřela se svým mužem, větší pozornost věnovala telefonu, který ležel na stole. Už od rána cítila velké napětí, jestli se vše podaří. Není divu: největší kauza jejího života právě vrcholila a jakákoli sebemenší chyba ji stále mohla fatálně překazit. Když se však na mobilu objevila zpráva od jednoho z policistů, že právě úspěšně „spadla klec“, mohla si konečně poprvé vydechnout.

„Do poslední chvíle nebylo jasné, jestli tam přijde. A jestli si ty peníze odnese,“ popisuje Bradáčová chvíli, kdy policisté pod jejím vedením zatkli středočeského hejtmana Davida Ratha (ČSSD), zatím největší korupční „velkou rybu“, kterou tady detektivové chytili při činu. „Žádná velká euforie se ale nedostavila, hned mi totiž došlo, že to nejdůležitější nás teprve čeká. Další dokazování nás teprve čeká.“ A právě na tom teď Bradáčová se svým úzkým týmem policistů a státních zástupců, vesměs jako ona třicátníků s hodně odlišným stylem práce, než je v bezpečnostních kruzích obvyklé, intenzivně pracuje.

Nakažlivý zápal

Když policie vloni na podzim vymýšlela krycí jméno případu, které napíše na desky spisu týkajícího se původně jen Rathových spolupracovníků Petra Kotta a Kateřiny Pancové a jedné severočeské projektantské firmy, nemusela si dlouho lámat hlavu. Jeden z operativců protikorupční policie z týmu vedeného Petrem Vincenzem vzal fixu a vepsal na ně slovo Důvěra. O důvěře se totiž mezi jeho lidmi a Lenkou Bradáčovou mluví hodně často. „Policistům vždy říkám, že jim věřím, a pokud k sobě nebudeme mít navzájem důvěru, žádný případ nemůže dopadnout dobře,“ říká štíhlá, razantní tmavovláska v černých šatech.

Mezi řečí vyřizuje nad sklenicí džusu telefonáty a odpovídá na dotazy novinářů: od chvíle, kdy oznámila zatčení Davida Ratha, nedělá téměř nic jiného. Tedy pochopitelně kromě práce na případu, který zdaleka není u konce.

Přitom na počátku rozsáhlé akce stála nedůvěra. Nedůvěra ke zdejšímu justičnímu systému. Jistý podnikatel, jehož jméno policie z pochopitelných důvodů tají, se totiž dozvěděl o chystaném podfuku při nadhodnocené opravě středočeského zámku Buštěhrad. Prý nešlo o člověka z konkurenčního prostřední stavebních či projektových firem, jehož motivací by mohla být msta, ale o člověka, který už měl korupčního chování ve společnosti zkrátka dost.

Nevěděl ale, kam se obrátit. Na služebnu policie, jež jeho oznámení nepodložené ničím jiným než informací získanou z druhé ruky od kohosi, kdo se podřekl, třeba hodí do šuplíku? Nebo na státní zastupitelství, kde by to mohlo skončit stejně?

Své podezření o krádeži milionů v nadhodnoceném projektu opravy zámku tedy nakonec po dlouhém váhání svěřil svému známému z okruhu bývalých policistů, jemuž důvěřoval a věděl, že se v soustavě státních zastupitelství a policie vyzná. Ten ho v roli prostředníka odkázal rovnou na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, které podle něj skýtalo záruku, že případ nebude manipulován či odbyt. „U nás to skutečně začalo, a protože se oznámení v počátku týkalo severních Čech, poslali jsme trestní oznámení do Ústí,“ vzpomíná náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž, jak se věc dostala na stůl státní zástupkyně přezdívané médii Cattani v sukních.

Severočeská galerka má ovšem pro nekompromisní Lenku Bradáčovou docela jinou přezdívku, již policie v jakémsi případu zachytila v jednom z odposlechů: „ta Černá čarodějnice“. A není divu, že lidé porušující zákon zkušené státní zástupkyni nelichotivě přezdívají. Podle hodnocení svých kolegů i podle výsledků její práce je zapálenou návladní, která své práci obětuje veškerý čas a nasazení. A především se neohlíží nalevo napravo a k nevoli politiků uvádí do praxe jejich oblíbené rčení „padni komu padni“.

Rádi ji mají také policisté, byť je na ně přísná. „Umí mi i ostře vynadat, že se něco mohlo udělat líp, ale zároveň okamžitě přijde s odborným a důmyslným řešením, jak věc napravit, má u nás skutečně velkou autoritu,“ říká šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, pro jehož tým například Bradáčová nad rámec své práce pořádá semináře a seznamuje lovce mafiánů s novými technikami a postupy používanými v zahraničí.

A zase mluví o důvěře a také o jejím nenadřazeném a poctivém přístupu k policii, na něž nejsou muži zákona od mnohých státních zástupců zvyklí. Schopná komunikátorka ví, jak vypadají policejní akce, a umí si představit, co policisté v terénu prožívají. Podle toho organizuje práci a je s policisty v neustálém kontaktu. Stejně jako při zatýkací akci v minulém týdnu, kdy ve vazbě skončilo všech sedm lidí zapletených do korupce. Na finále akce (ne na vyšetřování, jak se traduje na internetu) pracovala stovka policistů čekajících v terénu.

Hele, Rath

Případ zpočátku vůbec neměl „politický“ rozměr. Policisté a státní zástupkyně původně řešili jen kauzu Buštěhrad a do ní zapleteného Kotta s Pancovou. Až z odposlechů se vyklubalo, že jde o nejméně pět zakázek, u nichž se plánovala nebo už měla být provedena krádež veřejných peněz – například při dotacích pro kladenskou nemocnici nebo na stavbu domova důchodců. A teprve po několika týdnech v jednom z odposlechů poprvé padlo jméno poslance a hejtmana Davida Ratha.

V mnoha kauzách to je klíčový moment. Jakmile jde o mocného muže, vyšetřování se začne záhadně komplikovat a zdržovat. Nikoli v tomto případě. „Nijak zvlášť jsem to neřešila. Rozhodně jsem si neříkala, že protože jde o vysoce postaveného politika, měli bychom od toho dát ruce pryč. Zákon musí měřit všem stejným metrem, a přesně to je moje práce,“ popisuje první reakci Lenka Bradáčová.

Skupina podezřelých se postupem času rozrostla na šest lidí a důkazů prý přibývalo, ale když se v odposleších začalo mluvit o předávání peněz, rozhodli se policisté a státní zástupkyně počkat na finále. Z kontextu hovorů bylo jasné, že si má David Rath přijít někam pro korupční balík. Zpočátku mezi sebou podezřelí mluvili kódovaně, ale dlouho u toho nezůstali, opatrnost očividně polevovala. Až minulé pondělí bylo z monitorovaných telefonátů jasné, že ostražitost opadla téměř úplně a Rath se sám vydá do rodinného domu zprostředkovatelky Pancové pro úplatek poskytnutý zainteresovanou firmou. Rozhodující okamžik nastal.

Mladí a zkušení

Od počátku podezřelého případu o něm věděli jen tři státní zástupci (včetně Bradáčové), čtyři protikorupční vyšetřovatelé a jejich šéf Petr Vincenz. Tu výše zmíněnou důvěru nebylo nutné začít budovat, mezi těmito lidmi už dávno byla. Setkali se totiž dřív na případu úplatných litoměřických soudců, který spolu úspěšně dotáhli do konce (viz článek Tomík volá Knotka Respekt 45/2011).

Třicátník Petr Vincenz dřív sloužil v Ústí nad Labem v útvaru policejní inspekce a už tam si vytipoval z řad kriminalistů poctivé a pracovité policisty, kteří berou svou práci vážně. Právě je si pak s sebou na počátku loňského roku přivedl do centrály protikorupční policie v Praze. Lenka Bradáčová zase případ Důvěra svěřila svému služebně mladšímu podřízenému Radku Bělorovi, jenž kauzu v roli dozorového státního zástupce (tehdy byl v Ústí na stáži) rozjel. Byl to jeho první velký korupční případ, ale dostal šanci právě pro své odborné a osobní kvality.

Bradáčová si jej všimla už jako čekatele, připravila jej na justiční zkoušky a předala mu všechny své zkušenosti a znalosti. „Byla pro mne čest se od ní učit, je nesmírně erudovaná a zkušená, že jsem na tom s ní mohl spolupracovat, to jsem bral jako odměnu,“ sděluje státní zástupce Bělor.

Svou práci na kauze nemohl dotáhnout do konce, z rodinných důvodů si neprodloužil stáž v Ústí a vrátil se do svých domovských Litoměřic. „Rád bych u toho byl až do konce, ale necítím hořkost, mám radost z celého státního zastupitelství a policie, je to velký úspěch spravedlnosti,“ říká mladý návladní. Spis po něm v Ústí přebral a stále na něm pracuje další třicátník, státní zástupce Jiří Pražák. I jeho si Bradáčová „vychovala“ už od jeho čekatelství na funkci a cení si jeho nasazení.

Právě fakt, že si vzájemně všichni důvěřovali, a také „mládí“ pomohly k tomu, že vyšetřování postupovalo rychle kupředu. „Tady se podařilo sestavit skvělý tým, už to, že informace o případu nikudy neutekla k podezřelým či na veřejnost, a to ani od ústeckého soudu, který povoloval odposlechy a domovní prohlídky,“ chválí Bradáčová celou sestavu. Se státními zástupci dnes finišuje na pokračování spisu a dělá to ve dne v noci. Před pár dny už to vypadalo, že přespí v centrále policie, nakonec ale dva kolegy naložila do auta a odvezla je do svého domu, aby se aspoň hodinku a půl všichni prospali.

Noci s Travoltou

Červený spacák sjezdil s policistou Petrem Vincenzem Vysoké Tatry i další hory, dnes už ho má sbalený doma ve skříni. Až do prvního dubna byl ale připraven v jeho pracovně v centrále protikorupční policie ve středu Prahy, kde šéfoval operativě a tým Důvěra vedl. Často si ho musel kvůli případu rozložit přes noc na gauč nebo na kovral v nevábně a špatně zařízené služebně, jíž vévodil obraz z filmu Pulp Fiction s Vincenzovou oblíbenou černohumornou scénou: Travolta se svým afroamerickým kolegou v něm míří pistolemi na živé cíle chvíli před tím, než je rozstřílejí na maděru.

Na služebně často přespávali i jeho čtyři kolegové, které však nechce kvůli jejich bezpečí jmenovat. Advokát Davida Ratha si prý nedávno jednoho z nich při výslechu schválně nápadně fotil na mobil, což v překladu zkušených mužů zákona znamená náznak skryté výhrůžky.

Čtyři lidé, jež Vincenz pro práci na spisu Důvěra vytipoval, byli jedinými, kdo v celé protikorupční policii věděl, že na mušce je přes Kotta a spol. i korunní princ ČSSD David Rath. Byť to čtyřiatřicetiletý sympaticky vyhlížející policista, dnes už bývalý, v jedné pražské cukrárně přímo nepřizná, je jasné, že některým kolegům z jiných týmů a vedení protikorupční policie příliš nedůvěřoval.

I proto se zachoval tak trochu anarchisticky, když údaje o případu nařídil nezadávat do takzvaného rejstříku elektronických trestních řízení, což je pro každý případ povinné. „Patrně jsem porušil nějakou interní směrnici, ale myslím, že to bylo účelné, do toho systému se může podívat každý a informace pak může utéct k podezřelým, zvláště v tak exponovaném případu s politickým pozadím,“ vysvětluje.

S policisty, kteří s ním na Důvěře pracovali, se zná už z Ústí a s Lenkou Bradáčovou pracoval kromě litoměřických soudců i na dalších případech. Jeho severočeští kolegové, které si na centrálu v Praze přivedl, každý den dojíždějí z Prahy domů na sever Čech. Při akci Důvěra však i oni často o víkendech a nocích končili ve spacácích v Dlouhé. Bez ohledu na plat, který v jejich případě přesahuje něco málo přes dvacet tisíc korun. „Tohle jinak dělat nešlo, tam se nemůžete sbalit a nechat věci na zítřek. Vyhodnocovali jsme odposlechy, domlouvali plány – byla s námi u toho často i Lenka Bradáčová, která za námi jezdila,“ popisuje Vincenz. I policisté v telefonátech pro jistotu používali zakódovaná znamení, jimž rozumějí jen oni. Když se například v případu objevil lékař a politik David Rath, dostal přezdívku „doktor“. Jinak ale všichni odposlouchávaní a jinak monitorovaní podezřelí měli v mluvě policistů svá čísla od jedničky do trojky, což byl právě Rath.

Faktem je, že na akci Důvěra měl hlavní podíl kromě státních zástupců právě Vincenz a jeho neotřelý přístup k práci. Významného konce, kdy pouta zaklapla i na rukou politika Ratha, se už u policie nedočkal. A zase v tom byla nedůvěra – nebyl spokojen s tím, jak je protikorupční policie řízena, a ohlásil odchod ve chvíli, kdy dostal zajímavou nabídku ze soukromé firmy, v níž teď dělá provozního ředitele. Stalo se tak měsíc a půl před zásahovou akcí v Rudné u Prahy.

„Mrzí mě, že jsem nebyl u případu až do konce, ale stejně mám radost. Když jsem se o skončené akci dozvěděl, vypili jsme s tchánem po třech hruškovicích a láhev šampáňa,“ říká policista, jemuž dnes jeho oblíbená práce na odkrývání zločinců zjevně chybí. A svému týmu patrně chybí i on: v cukrárně zvedá telefony bývalých kolegů, blahopřeje jim a slibuje, že až to všechno skončí, určitě přijde na oslavu dobře odvedené práce. To však ještě může chvíli trvat. Případ totiž teprve zamíří k soudu.

K Buštěhradu cesta

Zakázkou, která zlomila Davidu Rathovi vaz, je renovace buštěhradského zámku. Historický objekt léta chátral, ale hejtman se z něj rozhodl vybudovat reprezentativní sídlo pro svůj kraj, něco jako obdobu pražského Žofína. Na samém začátku politikova současného problému však stáli jiní lidé – jeho poradce Petr Kott a jeho partnerka, rovněž Rathova blízká spolupracovnice, Kateřina Pancová. Oba se sice specializovali na problémy středočeského zdravotnictví, podle policie ale v opravě zámku objevili možnost, jak nelegálně vydělat na evropských dotacích, z nichž měl být areál financován.

Jak zjistily Hospodářské noviny, kraj měl v té době na stole už připravené plány, které rekonstrukci zámku vyčíslily na sto šedesát milionů korun. Ve středočeských politických kuloárech se spekulovalo, že investice by mohla být vyšší, a tak podle policie Kott s Pancovou kontaktovali Ratha. Sdělili mu prý, že přestavbu lze uměle zdražit a „milionovou vatu“ by pak šlo si mezi sebe rozdělit.

Se souhlasem hejtmana následně nechali u firmy Konstruktiv a Branko vytvořit úplně jinou projektovou dokumentaci na dvě stě deset milionů korun. Projektant té původní nesouhlasil s mnohamilionovým neodůvodněným předražením, a tak Rath vypověděl smlouvu s jeho společností. Následně se rozběhlo výběrové řízení, které bylo dopředu připravené tak, aby ho získala právě Konstruktiva Branko. Její ředitel Pavel Drážďanský je nyní stejně jako Rath a ostatní pozásahu policie ve vazební věznici.