Výběr z blogů

Sladký život s knihovnou

Olga Černá, venkovská knihovnice

Projekt PIK (bezplatné připojení k internetu pro knihovny) začal v roce 2004. Původně měl trvat tři roky, pak se prodlužoval a vždycky se říkalo „nevíme, na jak dlouho“. Z agendy zrušeného ministerstva informatiky přešel do péče ministerstva vnitra, které peníze na něj hledalo někde v běžných výdajích. Loni v létě se knihovny dozvěděly, že končí: začátkem prázdnin přišel e-mail, že od 31. července máme utrum. Nastaly protesty, padala silná slova o likvidaci knihoven a odstřižení občanů od zdroje informací.

Týden před plánovaným ukončením dostaly knihovny další e-mail od předsedy SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR) Víta Richtera, ve kterém informuje o tom, že PIK nebude ukončen a že ministerstvo kultury provede „analýzu potřeb připojení knihoven s vazbou na velikost knihovny a pak navrhne vládě další postup“.

Mě na tom zarazily dvě věci: jednak, že se pan předseda dozvídá o tak důležité věci přes rádio, a zadruhé, že ve vládě se napřed navrhne něco zrušit, a teprve potom se zahajuje diskuse a chystá analýza, jak moc je to potřeba. Analýza vypadala tak, že knihovny dostaly dotazník, na jehož vyplnění měly dva, nakonec tři týdny. Začátkem srpna, v době dovolených, to není zrovna moc, ale dotazník byl jednoduchý: šlo o to zjistit, kolik knihoven státem placené připojení potřebuje a nemůže si ho zařídit jinak.

Mezitím sdružení Internet pro všechny upozornilo na to, že projekt PIK je mnohonásobně předražený, a nabídlo řešení bezplatného připojení k internetu. Knihovny se o iniciativě Internet pro všechny dozvěděly 14. října e-mailem od předsedy SKIP. V něm se píše, že pro knihovny bude zajištěno kvalitní připojení na základě hloubkové analýzy a že v pondělí dostaneme informace od ministerstva kultury.

E-maily moc nemažu, prošla jsem je až do konce listopadu, ale žádné podrobné informace jsem v nich nenašla. Až 28. února mi přišel odkaz na článek o tom, že 28. března bude 2500 knihoven odpojeno od internetu. Zavolala jsem tedy starostovi, poslal mi do knihovny místního operátora a od dnešního rána nemám státní ADSL, ale obecní wi-fi. Zadarmo, protože vysílačka je na střeše úřadu. Připojení trvalo asi čtvrt hodiny.

Na celé kauze mi nejvíc vadí celková nekoncepčnost: připojení se napřed zavede a uzákoní jako povinnost knihovny, pak se odpovědnost za něj převádí z ministerstva na ministerstvo bez představy co dál, potom se řekne, že se zruší, knihovníci protestují, takže se nezruší, udělá se průzkum, nic konkrétního se z něj nevyvodí, s profesními sdruženími ani občanskými iniciativami ministerstva nekomunikují, a připojení se nakonec stejně zruší, aniž by knihovny, které ho potřebují, dostaly jakoukoli informaci o tom, jak si během jednoho měsíce zařídit nové nebo kam se obrátit o radu. Navíc v měsíci knihoven a čtenářů, kdy většina knihovnic neví, co dřív, a těsně před Nocí s Andersenem, během níž v posledních letech fungovaly například chaty mezi dětmi, které ten den v knihovnách spaly… No nic. Ještě bych možná mohla napsat, že téma letošního března je Sladký život s knihovnou. Dám si do kafe tři kostky cukru a možná že pak ta pachuť z celé kauzy nějak zmizí.

Nezkrácený příspěvek si můžete přečíst na jejím blogu http://cerna.blog.respekt.cz/.