Případ Alexandra Vondry, známý též pod jménem „souboj ministrů“, který zaměstnává celé Česko už tři týdny, si připsal další rekordní body. Vynikající práce jeho vyšetřovatelů ukázala, jak snadné může být v Česku odhalování korupce v nejvyšších patrech administrativy. A otazníky nad motivací těch samých vyšetřovatelů zase minulý týden ještě posílily obavu běžných občanů, zda nejde o pomstu na odvrácené straně moci.
Veverka to zařídí
Byla to minulý čtvrtek hvězdně obsazená tiskovka. Ministr financí Miroslav Kalousek se širokým úsměvem na úvod oznámil přítomným, že zakrátko uslyší převratné věci: fakta dokazující, že objev předražené zakázky na ozvučení evropských kongresů v Česku není diskreditací současného ministra obrany Alexandra Vondry, ale zásadní razií na „zlodějnu“, která se pod Vondrou coby vicepremiérem Topolánkova kabinetu před dvěma lety odehrála. Pak vystoupil šéf Finančního analytického útvaru (FAÚ) Milan Cícer a popsal, jak jeho úřad po varovném echu bankéřů rozpletl složitou kauzu a odhalil, že minimálně sto třicet pět milionů korun, pocházejících z plateb za „Vondrovu“ vládní zakázku během českého předsednictví EU v roce 2009, zmizelo na tajných účtech. Neboli – řečeno slovy Miroslava Kalouska – „nebyly použity na práce související se zakázkou, ale s největší pravděpodobností ukradeny“.
Zjištění, že dopátrat se u peněz posílaných z Úřadu vlády korupčních toků není složité, vzbudilo mezi účastníky tiskovky naději, že možná stojíme na začátku řady odhalení, u koho skončily finance z podezřelých zakázek nedávné minulosti i přítomnosti. FAÚ se totiž v „kauze Vondra“ prezentuje úspěchem, který nemá v historii Česka obdoby: analytici dohledali toky podezřelých peněz v zakázce, jež nese otisky vlivných politiků a úředníků, odhalili, kde peníze skončily, prosadili zablokování těchto účtů a převázané dárkovou stuhou to vše předali protikorupční policii.
Je to tak velký a překvapivý zásah, že stojí za to podívat se něj zblízka. Lavina se dala do pohybu loni v říjnu, po oznámení Komerční banky, že na účtech společnosti ProMoPro se rok předtím, počátkem podzimu 2009, objevily opakovaně vysoké platby od jednoho odesilatele a že neobvykle vysokou sumu z těchto peněz si majitelé ProMoPro, manželé Veselí, převedli na svá soukromá konta.
Po tomto upozornění se FAÚ pustil do práce. O jejích výsledcích jsme v náznacích zpravováni od počátku února a minulý týden jsme se dozvěděli všechno. Cícerovi lidé objevili, že valná část peněz, které šly firmě ProMoPro za zmíněnou zakázku evropských kongresů, odplynula na konto jiné spolupracující firmy NWDC a z něj nakonec složitou cestou skrz majetkově nedohledatelné rakouské účty přistálo celkem 135 milionů korun ve vějíři účtů, ke kterým má přístup jediná osoba – Libor Veverka, přítel majitele ProMoPro a bezsoutěžního vítěze celé více než půlmiliardové zakázky Jaroslava Veselého. A že peníze na účtech leží dodnes, aniž by někdo vybral jediný cent. Detektivové tudíž dospěli k závěru, že jsou na stopě úplatkářsky předražené operaci s veřejnými financemi, předali dokumenty policii a před deseti dny požádali rakouské kolegy o zablokování účtů.
Jen jednou jedinkrát
Takže – opravdový úspěch. Nicméně v tomhle zvláštním případu se vyplatí vážit věci opatrně. I když totiž ministr Kalousek vyhlašuje „kauzu Vondra“ za „spravedlnost, nikoli pomstu“, nemalá část veřejnosti – od Vondrových spolupracovníků a přátel přes lidi z branže až po komentátory a běžné občany – to vidí opačně. Jako snahu nikoli odhalit úplatkáře a jejich síť, ale intriku na poškození politického protivníka, který ve svém rezortu šlape na paty podezřelým personám, shodou okolností přátelům ministra Kalouska, a komplikuje jejich zájmy v obchodech s ministerstvem obrany. I pro tento scénář nabízí vývoj „kauzy Vondra“ řadu indicií.
Už jen samotný spouštěč akce – varování bankéřů. V roce 2009 skutečně začaly na účet společnosti ProMoPro přicházet vyšší sumy než v průběhu předešlých tří let. Nejpodezřelejší platba se objevila v říjnu 2009, kdy na konto společnosti v Komerční bance přišlo sto milionů korun a o pár dnů později z něj zase odešlo devadesát. To skutečně mohlo vzbudit podezření banky, která nemusela vědět, že firma ProMoPro dostala nějakou mimořádně finančně výhodnou státní zakázku. Úkolem banky tedy bylo okamžitě ohlásit přesun peněz. Kdyby šlo o transakci se špinavými penězi, měl by FAÚ právo peníze okamžitě zablokovat a zachránit je tak. To se ale nestalo. Komerční banka poslala hlášení až o rok později. Taková věc ovšem postrádá logiku – pokud by šlo o zločinný obchod, bylo dost času, aby peníze zmizely na nějakých účtech v daňových rájích. Na druhou stranu, banka ohlásila transakci přesně v době, kdy vrcholila kontrola finančního úřadu na Úřadu vlády. Poslal ji tam Kalousek, aby prověřila Vondrovo hospodaření v období, kdy jako ministr odpovídal za naše předsednictví Evropské unii. Kontrola nezjistila žádné pochybení, ale získala vyčerpávající údaje o platbách Úřadu vlády společnostem ProMoPro a NWDC.
Jaká byla skutečná příčina znepokojení bankéřů nad konty ProMoPro, se od nich samotných nedozvíme – Komerční banka odmítá věc jakkoli komentovat. Podle Milana Cícera není tak velký skluz oznámení podezřelé transakce pro FAÚ „ničím neobvyklým“, nicméně vysvětlit smysl takového opožděného echa šéf FAÚ také odmítá.
Ale i počáteční kroky Cícerovy instituce vyvolávají pochybnost. Když FAÚ začal přesuny na kontech ProMoPro kontrolovat, mohlo jeho lidem trvat maximálně dvě hodiny, než zjistili, co banka vědět nemohla: že totiž jde o oficiální platby Úřadu vlády za veřejnou zakázku. Zabývat se jakýmkoli bližším zkoumáním legálně vyplacených peněz nemá FAÚ v popisu práce, a protože platby na konto ProMoPro byly o. k., měl úřad logicky (a koneckonců i podle zákona) práci ukončit – jak se také v podobných případech i podle zdrojů z FAÚ běžně děje. Jenže FAÚ šel nečekaně do hloubky a ve třetí úrovni pak odhalil zmíněné tajemství: sto třicet milionů na černých kontech v Rakousku na termínovaných účtech.
Měli bychom být spokojeni, ale je tu jedna pochybnost. Operace ProMoPro je v praxi FAÚ naprosto ojedinělá. „Nikdy předtím jsme žádnou podobnou informaci od FAÚ nedostali,“ říká vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula, jehož úřad vyšetřování policie dozoruje. Proč byl tak aktivní v tomto případě? „FAÚ nedělal než svou práci, na prověření podezřelých účtů měl právo. Obvinění, že práce FAÚ byla součástí nějakého souboje ministrů, jsou naprosto nesmyslná a urážející,“ tvrdí Miroslav Kalousek. Nicméně úplně rozehnat pochyby se těmto slovům nedaří. Tím spíš, když nadřízenými FAÚ jsou dva muži, kterým Vondra předtím kvůli podezření z korupce přidělal vážné kariérní potíže – Martin Barták a jeho poradce David Průša. Ten první je dnes u Kalouska na neplacené dovolené, protože policie prověřuje několik miliardových zakázek, které jako vlivný politik na rezortu obrany organizoval, ten druhý musel loni odejít z ministerstva obrany kvůli jiným podezřelým zakázkám.
Fíkové listy
Shrneme-li na závěr známá fakta, vypovídá „kauza Vondra“ o dvou věcech. Na jednu stranu je tu velké podezření, že zakázka byla předražená pod taktovkou majitele ProMoPro Jaroslava Veselého a že defraudované peníze skončily na účtu jeho odchodního partnera, kde čekaly na závěrečnou distribuci zasvěceným. Oba muži podezření odmítají, ovšem jejich obhajoba je velmi nepřesvědčivá. „Ty peníze jsem dostal za ochranu citlivých informací na kongresech EU,“ tvrdí Libor Veverka v Hospodářských novinách, ale žádné faktury zatím nepředložil. „Pana Veverku znám devět let, loni jsme spolu založili golfový klub,“ říká Jaroslav Veselý. „O penězích na účtech v Rakousku nic nevím, chápu, že to zní nedůvěryhodně a podezřele, ale i pro mě je to překvapení,“ dodává. Teď záleží na protikorupční policii, co vypátrá dál, jestli dokáže muže obvinit a zda najde nitky, které byl mohly vést k odhalení dalších viníků z řad státních úředníků, auditorů, nebo dokonce politiků.
Asi nejpozoruhodnějším faktem totiž je, že faktury vystavené za zakázku společnostem NWDC a ProMoPro prověřovali podřízení Alexandra Vondry, úředníci, technici a právníci Úřadu vlády a správnost vystavených faktur stvrdila prestižní auditorská firma PricewaterhouseCoopers. Všichni prý po pečlivém srovnávání s ceníky firem za pronájmy a instalaci techniky a platy zaměstnanců. Kontroly žádné předražení nezjistily. Byli kontroloři neschopní nebo uplacení?
Audity prestižních firem a vnitřní kontroly jsou přitom hlavním argumentem zadavatelů zakázek, tedy především politiků, že zakázky byly v pořádku. Hájil se tak Český statistický úřad při výbuchu své proslulé půlmiliardové zakázky na technologii ke sčítání lidu, o jejíž uplacenosti a dopředu známém vítězi jsme všichni četli s předstihem v novinách. Hájil se tak Martin Barták při nákupu o polovinu předražených pandurů i Miroslav Kalousek při vyhlášení neprůhledného stamiliardového ekotendru. FAÚ nám dnes říká, že podobné audity jsou bezcennými cáry papírů a odkazy na ně výmluvou. Detektivové z protikorupční jednotky mají tedy možnost dovést nás do komnat, které zůstávaly dosud stranou jejich zájmu, a odhalit, jak to při finančních tocích při veřejných zakázkách chodí v institucích ovládaných politiky.
„Pro mě se nic nemění, já zakázku nepodepsal, odešel jsem z postu dříve, než byla uskutečněna většina plateb,“ říká další z hlavních aktérů případu Alexandr Vondra. „Ano, peníze na účtech pana Veverky mohou dokazovat předražení zakázky a já samozřejmě chci, aby policie vše vyšetřila. Potom k celé věci zaujmu stanovisko.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
