Porážka? Neznám

V jisté jihoamerické zemi byl jistý noční podnik nazván „Arcore“ podle milánské rezidence italského premiéra Silvia Berlusconiho. Lze si jen těžko představit, že by někdo pojmenoval podobnou instituci v narážce na Angelu Merkelovou, Davida Camerona či Nicolase Sarkozyho. V případě Berlusconiho je to v logice věci: tento magnát se navzdory všem skandálům a faktu, že ho opouštějí političtí spojenci, stále drží u moci. Opozice již celkem třináctkrát neuspěla při hlasování o důvěře a průzkumy veřejného mínění ukazují, že jej navzdory poklesu obliby nadále podporuje více než třetina spoluobčanů. Co se to s Italy děje?

Čtyři odpovědi

Berlusconiho koncem února čekají dva procesy, v nichž je obviněn z pokusu o zkorumpování soudce a z velkého daňového úniku spojeného s nákupem práv na promítání amerických filmů v jeho televizním holdingu Mediaset. A ani jeho nejvěrnější spolupracovníci nemohou popřít jádro nejčerstvějšího skandálu – totiž obvinění, že vytáhl z vězení nezletilou tanečnici obviněnou z krádeže, která se pak stala „ozdobou“ jeho večírků (hrozba dvanáctiletého vězení), a fakt, že dívky, které byly za sexuální služby pro premiéra štědře odměňovány penězi a šperky, byly ještě pod zákonem (hrozba tříletého vězení).

Na otázku, jak je možné, že ani tohle všechno nesráží premiérovu popularitu směrem k nule, nelze dát …