Přestože od vypuknutí finanční krize a následné krize eura byl už vícekrát hlas evropské komentátorské obce velmi dramatický, teď se zdá, že v Evropě se skutečně začíná lámat chleba. Je totiž velmi pravděpodobné, že se dají do pohybu tektonické desky a ve vztahu k integraci (nikoli nutně ve vztahu ke krátkodobé ekonomické dynamice) začne vznikat tzv. dvourychlostní Evropa. I pro Česko je to informace prvořadého významu.
Naše rozhodnutí
Unie sice už celou dekádu kvůli euru „dvourychlostní“ je, ale pro obě podmnožiny EU platí až na výjimky stejná pravidla. Nyní se však mění dvě věci. Když to velmi zjednodušíme: Německo žádá větší koordinaci hospodářských politik v konkrétních oblastech a Francie žádá vyšší emancipaci eurozóny jako celku. Začněme tím druhým, zdánlivě méně důležitým.
Už na počátku českého předsednictví v roce 2009 a stejně tak na počátku minulého roku, kdy vypukla řecká krize a s ní krize eurozóny, se Francie snažila o samostatné summity zemí platících eurem (tzv. eurogroup) a posílení této instituce. Mělo to logiku: poryvy krize byly totiž velmi náhlé a Francouzům připadalo, že eurozóna musí odpovídat dynamičtěji, mít silnější reprezentaci navenek apod.
Bylo to Německo, které opakovaně a rezolutně francouzský tlak odmítalo. Německý zájem byl také jasný. Nové členské státy EU rozmělňují francouzský vliv a sílu …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
