Polský triumf a ukrajinská tragédie

Když evropští lídři zrušili minulý týden pozvání ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče na důležitá jednání do Bruselu, projevili tím vítanou neústupnost. Cokoli menšího by bylo trapně neadekvátní odpovědí na neuvěřitelné, téměř putinovské odsouzení Janukovyčovy politické oponentky Julije Tymošenkové k sedmi letům vězení, pokutě 190 milionů dolarů a zákazu zastávat vládní post tři roky poté, co opustí vězení.

Odvolané jednání (v diplomatické řeči „odložená schůzka“) vyvolalo zajímavé otázky ohledně toho, kam vlastně Janukovyč minulý týden vyrazil. Na začátku týdne totiž údajně na dotaz týkající se jeho plánované cesty do Bruselu odpověděl, že „tím směrem ve čtvrtek v každém případě poletí“. „Nebudu se však nikoho doprošovat,“ dodal Janukovyč, „když to bude potřeba, budu pokračovat v cestě.“ Pokračovat? Tato odpověď zřejmě odkazuje k jeho plánovanému turné na Kubu a do Brazílie. Nemůže ale cesta podle jeho představ vést do Moskvy? EU se nesmí nechat vydírat implicitní hrozbou, tak častou ze strany Kyjeva, nesoucí se v duchu „pokud nás k sobě nepřivinete takové, jací jsme, skončíme v náručí Moskvy“.

Úspěch hned vedle

Poslední vývoj nikoho neznepokojuje více než ukrajinského západního souseda Polsko. To se za Ukrajinu uvnitř EU přimlouvalo vždy…