Svatá kniha vlkodlaka

A Čuri je nesmrtelná žena-liška, pohybující se po Moskvě v těle svůdné lolitky. Jako luxusní prostitutka hypnotizuje klienty magickým ohonem, jímž dokáže v mysli bezocasých opic – jak říká lidem – vyvolat halucinace jejich nejtajnějších sexuálních přání. Alexandr Šedý je frustrovaný vlkodlak s předpotopními názory, civilním povoláním generálplukovník FSB, který se v hierarchii tajné služby vyšplhal tak vysoko proto, že jeho zvířecí vytí hraje důležitou roli v pohanském rituálu provozovaném při dobývání ropy.

Jejich osudy se potkávají ve fantazmagorické love story Svatá kniha vlkodlaka ruského spisovatele Viktora Pelevina a jak už je ze zápletky zřejmé, autor tu míchá mýty různých kultur se současnými ruskými reáliemi, pohádkové archetypy s produkty pop-kultury. Meandrovité vyprávění o pátrání po legendami opředeném nadvlkodlakovi narušuje anekdotami, filozofickými vsuvkami, lingvistickými hříčkami i pamfletickými pasážemi. Ruské elity například rozděluje na dvě větve: „Strážci orálky“ neboli „chuj sosajeti“ (od high society) jsou lidé velkého byznysu, kteří se vtírají do přízně mocným. Ti je totiž mohou kdykoli zničit, protože podnikání je v Rusku nerozlišitelné od zlodějny. „Aparát“ (od upper rat) je pak společenská vrstva tyjící z úplatků první skupiny.

Pelevin se ústy A Čuri trefuje do domýšlivých agentů FSB, neoliberálních intelektuálů i machismu ruských mužů obecně, ale společenská satira není jeho primárním cílem. S podobně populárním Vladimirem Sorokinem ho pojí smysl pro grotesknost a bizarní nápady, ale například Sorokinova dystopie Den opričníka je mnohem nesmlouvavější kritikou současného ruského režimu. I když Pelevin v mnoha jasnozřivých detailech zachycuje ducha doby, díky skeptickým komentářům čarodějné lišky, která v Rusku zažila několik turbulentních století a jen tak něco ji nepřekvapí, drží si od přítomnosti jistý distanc.

Pelevin tak podobně jako v předchozích knihách zkoumá možnosti osobního života a jeho proměny. Jako východisko svým postavám nabízí buddhistický pohled na svět a vede je k osvícení. I ve čtenářích by chtěl skrze čtivý styl alespoň nahlodat materialistický světonázor. Pro pojem vlkodlak používá termín „oborotěň“, volně přeloženo „ten, který se proměňuje“. A téma osobní proměny a práce na sobě ho vzrušuje přinejmenším stejně jako popis transformace společenské. Obojí se mu daří postihnout díky úderným bonmotům, nápaditým metaforám a smyslu pro ironickou zkratku.

Viktor Pelevin: Svatá kniha vlkodlaka

Přeložil Ondřej Mrázek, Plus, 392 stran