0:00
0:00
Politika8. 5. 20118 minut

Proces Radky K.

Co se skrývá za nečekaně nízkým trestem v nejlépe zdokumentovaném korupčním případu

Astronaut
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Takový to byl skandál a dnes už si na něj málokdo vzpomene. Přes­to nastal čas si prachem zapadanou korupční aféru v České konsolidační agentuře připomenout – bývalá vysoká státní úřednice Radka Kafková (a další tři aktéři kauzy) byla totiž před nedávnem uznána vinnou z korup­čního jednání. Odvolala se, a proces tedy nekončí. Nicméně příběh Kafkové ukazuje, že se možná nikdy nedozvíme, co přesně se dělo s miliardami, které jsme zaplatili ze svých kapes. A že možná nebudou potrestáni lidé, kteří při jejich správě porušovali zákony.

↓ INZERCE

Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
19-profil-kafkova_s.jpg • Autor: Ilustrace – Pavel ReisenauerTajemná, ale pracovitá

Je jasné, že sama hrdinka nám svůj příběh neodvypráví. Daňoví poplatníci sice jeden čas vypláceli Radce Kafkové (44) až pět milionů korun ročně, ona sama se s nimi baví jen velmi nerada. Přesněji řečeno vůbec. I velmi pečlivé pátrání v mediálních archivech odhaluje jen jedinou větu, kterou Radka Kafková za posledních pět let novinářům přímo řekla. „Cítím se výborně,“ pronesla na podzim 2006, když ji po třech měsících propustili z vazební věznice. K soudu nepřišla ani jednou (požádala, aby hlavní líčení proběhlo bez její přítomnosti, a argumentovala svým zdravotním stavem a péčí o dítě), nebyla před dvěma týdny ani při vyhlášení rozsudku. A vytrvalé mlčení zachovává i nadále. Po svém advokátovi Josefu Monsportovi vzkázala, že „nepovažuje za vhodné“ se „mediálně vyjadřovat“.  Ani skrze známé a bývalé kolegy cesta nevede: jen málokdo totiž o ní chce mluvit, a když už, tak téměř výhradně anonymně.

I tak lze nicméně zrekonstruovat příběh ambiciózní ženy z malého města, která se vlastní pílí a později i díky dobrým kontaktům a schopnosti rozpoznat „správnou stranu“ vyšvihla do nejvyšších a nejlépe placených pater státní správy. Pro rodačku ze sedmitisícového Petřvaldu u Karviné přišla revoluce právě včas – v roce 1989 absolvovala Fakultu strojní a elektrotechnickou na Vysoké škole báňské v Ostravě. Záhy se sice vydala do zcela jiného oboru – bankovnictví, ze školy i Ostravy jí ovšem zůstala celá řada známých, kteří pak spolu s ní stáli v centru korupční aféry.

Během devadesátých let vystřídala Kafková několik bank (Česká spořitelna, Česká banka, Union Banka), všude jako „úvěrová pracovnice“, čili bankovní úřednice zodpovědná za poskytování úvěrů. A dluhům se věnovala i po přechodu do státní správy: nejprve v České národní bance, ale zejména v České finanční a později v České konsolidační agentuře (ČKA). A to byl – dlouho před jejím zatčením – první problém hladké kariéry Radky Kafkové.

Pro vysvětlení je nutno udělat  krátký výlet zpátky v čase. Když na konci devadesátých let začala Zemanova vláda prodávat státní banky, musela se rozhodnout, co provede s obřími dluhy, které v nich zůstaly po éře, jíž se dnes říká bankovní socialismus. Ve snaze udržet nezaměstnanost v rozumných mezích a rozběhnout transformaci totiž stát v porevolučních letech nutil bankypůjčovat velké sumybezmála na potkání a úřednícise právě nepřetrhli, aby je vymohli zpět. Sociální demokraté mohli banky prodat za méně peněz i s dluhy, nebo je od dluhů „očistit“ a pohledávky shromáždit ve státní instituci. Rozhodli se pro druhou – v Evropě ojedinělou – možnost, a tak vznikla nejprve Konsolidační banka, později změněná na Českou konsolidační agenturu. Z logiky věci ovšem o těchto dluzích neměli rozhodovat lidé, kteří předtím pracovali v bankách, jež dluhy nadělaly. Jenže rozhodovali a Radka Kafková byla jednou z nich.

Tento jasný střet zájmů ani další události nicméně Kafkovou nezastavily v cestě vzhůru. A to ji potkaly „komplikace“, které obvykle kariéry významně brzdí: jako náměstkyně jedné z dceřiných společností tehdy ještě Konsolidační banky skončila po dvou letech. Vyhazov byl údajně za promlčení miliardových pohledávek, o co přesně šlo, už zainteresovaní dnes buď nevysvětlují (Kafkové tehdejší šéf Pavel Řežábek, který odvolání navrhl), nebo si  důvody nepamatují (tehdejší ministr financí Jiří Rusnok, který návrhu vyhověl).

Krátce po vyhazovu se ale Radka Kafková objevila v ještě důležitější a lépe placené funkci, než z jaké byla odvolána. V roce 2003 ji – prý jako „odbornici doporučenou personálními agenturami“ – ministr financí Bohuslav Sobotka jmenoval členkou pětičlenného představenstva ČKA. Ani tam ovšem nebylo fungování Kafkové zcela hladké: tehdejší šéf ČKA Zdeněk Čáp v roce 2005 dokonce dvakrát navrhoval ministrovi financí její odvolání, opět za blíže nespecifikované profesní přešlapy, Sobotka ovšem žádostem jako neopodstatněným nevyhověl.

Překažená cesta vzhůru

Další cestu vzhůru tak Radce Kafkové překazila jednoho červencového večera roku 2006 až policie.  Právě ve své honosné pražské vile hlídané bezpečnostní agenturou  zavařovala meruňky, když ji přijela zatknout policejní jednotka.     

Vyvrcholila tak bezmála tříletá akce, během níž policisté odposlouchávali Kafkovou, jejího známého z Ostravy a bývalého zaměstnance ČKA Josefa Tykvu a dva podnikatele Pavla Hrácha a Josefa Lopatu. V komplikovaném případu, jehož poctivé vysvětlení zdaleka přesahuje možnosti tohoto textu, šlo o více než třímiliardovou pohledávku za firmou Cetus, kterou se tehdy agentura chystala prodat a o niž projevili zájem právě Hrách s Lopatou. Skrze Tykvu se pak snažili dostat k užitečným informacím, co se právě s pohledávkou v ČKA děje. Kafková jim tyto informace – v rozporu se svojí pracovní smlouvou i zákony – poskytovala. A dostávala za to peníze: prokázalo se čtyři sta tisíc. Částka se našla v autě přítele Kafkové zaparkovaném v garáži jejího domu ve stejném složení bankovek, v jakém ji pár hodin předtím z účtu svého syna vybral Tykva a osobně ji Kafkové doručil. A k Tykvovým se peníze dostaly zase z účtu jednoho z podnikatelů. A vzhledem k tomu, že v pohybu mezi kontyšlo o miliony, jsou policie i žalobkyně přesvědčeni, že zmíněná částka byla pouze prvním z úplatků.

K tomuto závěru – podnikatelé upláceli Kafkovou výměnou za důvěrné informace – také před dvěma týdny dospěl i soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Roman Podlešák a uložil čtveřici různě dlouhé, ovšem pouze podmíněné tresty. Nejdelší, osmnáctiměsíční se zkušební dobou tři roky, dostala právě Kafková. K tomu má zaplatit čtyřistatisícovou pokutu a rovněž po tři roky má zákaz působit ve vedení firem. Roli hrálo mimo jiné také to, že od „meruňkového zatčení“uplynulo už bezmála pět let. Zdržení způsobila jednak výměna soudců, ten původní odešel z justice, další měsíce se čekalo na to, až se jeden z obžalovaných zotaví z infarktu. Hlavní líčení tedy začalo až loni v létě.

Ani zmiňovaným rozsudkem není proces zdaleka u konce: advokát Kafkové se na místě odvolal. „Odsuzující rozsudek neodpovídá provedeným důkazům,“ píše Josef Monsport v e-mailu a zmiňuje dva hlavní argumenty: peníze „považované za úplatek“ prý nebyly „nalezeny přímo u ing. Kafkové“ a dále pohledávka, o niž tu jde, nespadala pod její kompetenci, čili nemohla její prodej nijak ovlivnit.

A tím se dostáváme ke klíčovému rozměru případu – policie i žaloba totiž tvrdí, že šlo o víc než jen o vynášení důvěrných informací a že Kafková na prodej vliv měla. Jenže stále neznáme odpověď na otázku, v čí prospěch se Hrách s Lopatou snažili věc ovlivnit, a zda tedy případně uspěli. Pohledávku Cetusu totiž nakonec koupila neprůhledná britská firma Arrowrise a dodnes se nepodařilo zjistit, kdo za ní ve skutečnosti stojí. „V odposleších jsou náznaky, že za nimi stál někdo další, ale kdo to byl, to bohužel nevíme,“ říká státní zástupkyně z vrchního státního zastupitelství Petra Pavlánová.

Rodinné podnikání

Vzhledem k zarytému mlčení nevíme, jak kauza ovlivnila Radce Kafkové život. Její bývalí kolegové říkají, že se za uplynulá léta občas mihla na vánočním večírku či  oslavě narozenin bývalých spolupracovníků, ale jinak prý ze světa, v němž se dlouhá léta suverénně pohybovala, zmizela. Jisté je, že první léta po skandálu se věnovala rodině – do vazby před pěti lety nastupovala už těhotná. A rodinné je nakonec i současné podnikání bývalé vysoké státní úřednice: vede realitní kancelář Vicenda obchodující s luxusními nemovitostmi. 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Svět s napětím sleduje české vědceZobrazit články