Jeden z rozdílů mezi čínskou a západní mentalitou spočívá v tom, že Číňané si dobře pamatují na roky kulturní revoluce, zatímco my jsme již na druhou světovou válku zapomněli. Generace lidí, kteří ji zažili, je opatrnější. Víc šetří, snaží se mít doma nějaké zásoby, protože jeden nikdy neví, že? Ale cítí se přitom nemoderně a jakoby z jiného světa. Číňané jsou podle všeho podobní. Ještě stále mají sklady a budují si zásoby jako za starých časů, aby člověk nebo firma nějak přežili, kdyby se něco mělo stát.
Londýnské Financial Times si obvykle nepotrpí na velká slova, situaci, jaká nastala před začátkem nového čínského roku (byl zahájen 3. února), však popsaly téměř bulvárním jazykem: „Obchodníci s drahými kovy uvedli, že byli během posledního měsíce zaskočeni intenzitou čínských nákupů. Poptávka je neuvěřitelná. Velikost objednávek je ohromující. … Číňané za poslední tři měsíce skoupili 200 tun zlata.“
Za posledních deset měsíců vzrostl čínský dovoz zlata pětinásobně. Čína je přitom největší světový producent zlata! Přesto v minulém roce pravděpodobně spolkla kolem 650 tun tohoto drahého kovu, což je čtvrtina světové produkce. Druhou čtvrtinu tradičně spotřebovala Indie.
Došlo přitom k zajímavému paradoxu. Řada západních analytiků v posledních měsících varovala před zlatou bublinou, tedy příliš vysokými cenami zlata, které neodrážejí skutečnou hodnotu, a musí proto brzy poklesnout.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
