Proslulý spisovatel a literární teoretik českého původu se dočkal významné pocty. Jeho dílo totiž francouzské nakladatelství Gallimard tento týden zařadí do Plejády nesmrtelných. Tak je nazývána edice, v níž vycházejí sebrané spisy celosvětově ceněných autorů. Navíc je Kundera teprve dvanáctým spisovatelem, jenž se této cti dočkal za svého života. Francouzská média o události svorně referovala. V Česku až na pár výjimek informace zapadla. Minulé pondělí proto do Lidových novin napsal Ondřej Neff článek „Slavný rodák“, kde se nezájmem zabývá a český postoj srovnává s Rumuny a jejich adorací Eugena Ioneska. Ten žil rovněž v Paříži a renomé světově známého dramatika a spisovatele získal díky své „francouzské“ tvorbě. Stejně jako náš rodák.
Vtipně napsanému článku ale chybí jedna zásadní informace. Po pádu komunismu se Ioneskovo dílo v Rumunsku hrálo a vycházelo. Až do smrti v roce 1994 autor také přijímal rumunské novináře i umělce. V rodné zemi byl zkrátka přítomen, byť žil ve Francii. Což o Kunderovi prohlásit nelze. Je známo, že do Česka jezdí inkognito, neposkytl souhlas s vydáním svých posledních románů v češtině, tuzemští novináři se k němu nedostanou. Na tento postoj má právo. Nedivme se ale, že z českého povědomí se vytrácí. Za opačné situace by u příležitosti takové události za ním určitě zamířili novináři z deníků, ne-li televizní štáb. Lze to odvodit od českého zájmu třeba o komunikativního a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
